3. Aplikované trestní právo

Složka vědění

• zahrnuje vnímání předmětů a jevů pomocí našich smyslů a jejich představu

• existují různé stupně vědění, tj. možné skutečnosti, pravděpodobné skutečnosti, jisté/nutné skutečnosti

Složka vůle

• vyžaduje, aby pachatel uskutečnění určitého skutku převzal do své vůle a rozhodl se pro takové porušení objektu TČ

• tato složka v sobě zahrnuje chtění nebo srozumění

Zavinění úmyslné (dolózní) § 15 TZ

• obsahuje složku vědění i složku vůle, úmysl znamená i jinak stejných okolností vyšší stupeň zavinění

Úmysl přímý (dolus directus)

• pachatel věděl, že způsobem uvedeným v TZ poruší nebo ohrozí zájem chráněný takovým zákonem, nebo že jej alespoň může porušit nebo ohrozit, a chtěl takové porušení nebo ohrožení způsobit

Úmysl nepřímý (dolus eventualis)

• pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chránění TZ, a pro případ, že jej způsobí, s tím byl srozuměn

• § 15 odst. 2 TZ: „Srozuměním se rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.“

• pachatel zde nepočítá se žádnou konkrétní okolností, která by následku tak, jak si jej představoval, mohla zabránit

• např. vražda během útěku z vykrádání objektu, střely člověka usmrtí, ale já na něj přímo nemířila

• většinu úmyslných TČ lze spáchat i pouze s úmyslem nepřímým, výjimečně se však vyžaduje úmysl přímý, což je v TZ vyjadřováno výrazem „s cílem“

• problematika lhostejného vztahu k následku: teorie zastává názor, že u lhostejnosti pachatel vyjadřuje kladné stanovisko jak k možnosti, že následek nenastane, tak též k možnosti, že nastane, jde tak o vztah eventuálního úmyslu

Obmysl

Obmysl znamená, že následek, který pachatel zavinil, může být přímým cílem jeho jednání (např. usmrcení poškozeného ze msty), cíl je obsahem jednání. Následek může být i nevyhnutelným mezičlánkem k dosažení jiného cíle (např. usmrcení pokladního jako nezbytný prostředek ke zmocnění se peněz).

Rozmysl a předem uvážený úmysl

§ 140 odst. 2 Vražda „Kdo jiného úmyslně usmrtí s rozmyslem nebo po předchozím uvážení …“ – nejedná se o obecnou formu úmyslu, ale o přitěžující okolnost, kvalifikovaný případ usmrcení; může se jednat o úmysl přímý i nepřímý

Zavinění z nedbalosti (kulpózní) § 16 TZ

• na rozdíl od úmyslu zde chybí složka vůle

Nedbalost vědomá

• pachatel věděl, že může způsobem uvedeným v TZ porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí

• typické případy vědomé nedbalosti jsou dopravní nehody, usmrcení z nedbalosti, poškození cizí věci z nedbalosti

Nedbalost nevědomá

• pachatel nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl

• např. normy týkající se životného prostředí, trestní odpovědnost ve zdravotnictví za nedbalý postup lékaře

• nedbalost není vyloučena spoluzaviněním poškozeného

• nedbalost nelze ztotožňovat s opomenutím, jednání z nedbalosti lze uskutečnit i jednáním i opomenutím