3. Aplikované trestní právo

Zavinění ve vztahu ke stavu „pod vlivem návykové látky“, tj. zavinění ke stavu nepříčetnosti Zavinění ve vztahu k TČ, příp. kvazideliktu Actio libera in causa dolosa Úmysl Úmysl Actio libera in causa culposa Úmysl nebo nedbalost Nedbalost Trestný čin opilství (§ 360) Úmysl nebo nedbalost Bez zavinění Neodpovídá za své chování Bez zavinění Bez zavinění

Věk

• § 25 TZ stanoví, že zralost osoby, která je podmínkou trestní odpovědnosti, nastává dovršením 15. roku věku

• na základě § 139 TZ trestní odpovědnost nastává teprve dnem, který následuje po dni 15. narozenin

• svéprávnost z hlediska občanského práva nehraje roli

• při pokračování v TČ, nebo u TČ hromadných či trvajících se trestní odpovědnost omezuje na období po dosažení 15. roku

• dopustí-li se mladší dítě 15 let činu jinak trestného, učiní soud pro mládež opatření potřebná k jeho nápravě (např. dohled probačního úředníka, terapeutický, psychologický nebo jiný vhodný výchovný či ochranný program)

• polehčující okolnost: pachatel je ve věku blízkém věku mladistvých (neurčitá věková hranice, ve slovenské úpravě je do 21 let, u nás se doporučuje v řádu měsíců od 18. narozenin)

• další věkovou hranicí stanovenou zákonem je hranice 19 let, do kterých může soud mladistvému uložit ochrannou výchovu

• ochrannou výchovu může soud uložit dítěti, které spáchalo čin, za který tr. zákoník dovoluje uložení výjimečného trestu, které dovršilo 12. rok věku v době spáchání činu (v praxi se jedná zejména o usmrcení, které je jinak posuzováno jako vražda)

• trestně odpovědný je člověk do své smrti, pokročilý lidský věk však může mít význam pro výběr trestní sankce, případně může jít o polehčující okolnost (výčet je demonstrativní)

Právnická osoba jakožto pachatel trestného činu

• trestní odpovědnost zakotvena od 1.1.2012 zákonem č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim – vedlejší trestní zákon ve vztahu speciality k trestnímu zákoníku a trestnímu řádu

§ 9: Pachatelem trestného činu je právnická osoba, které lze přičítat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem způsobem uvedeným v tomto zákoně. Pachatelem je i právnická osoba, která k provedení činu užila jiné právnické nebo fyzické osoby (= nepřímý pachatel). Byl-li trestný čin spáchán společným jednáním více osob, z nichž alespoň jedna je osoba právnická, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (= není vyloučeno ani spolupachatelství).

§ 10: Trestní odpovědnost právnické osoby přechází na všechny její právní nástupce – nová základní zásada trestního práva.

Zásady:

1. Zásada individuální odpovědnosti FO za spáchaný TČ, zásada trestní odpovědnosti PO při zákonem stanovených podmínek a zásada souběžné nezávislé trestní odpovědnosti FO a PO

   • základem trestní odpovědnosti je spáchání TČ

   • do roku 2011 bylo české právo výlučně založeno pouze na individuální trestní odpovědnosti fyzické osoby – zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim

   • trestní odpovědnost FO a PO nemusí být souběžná, ale lze je stíhat souběžně

   • trestní odpovědnost PO – konstrukce je vystavena na tzv. přičitatelnosti – PO je vinna pouze pokud ji lze přičítat jednání FO

   • u FO podle TZ je trestní odpovědnost vycházející ze zavinění

   • u PO je trestní odpovědnost vycházející z přičitatelnosti – nejedná se o odpovědnost objektivní (za PO jednají konkrétní FO, jejichž jednání se za určitých podmínek PO přičte)

   • za konkrétní trestní jednání tedy může být odsouzena jako pachatel FO, tak současně i pachatel PO, které se toto jednání přičítá

   • např. pokud je trestní odpovědnost FO vyloučena, zanikne, nepodaří se zjistit, zda konkrétní FO čin spáchala, nemá to za následek zánik trestní odpovědnosti PO  praktické, protože umožňuje potrestat PO i v případě, že je bez důvodných pochybností zřejmé, že jí lze trestné jednání přičítat, ale například se nepodaří prokázat, který konkrétní zaměstnanec se jednání dopustil

   • zásada individuální odpovědnosti FO se stále uplatňuje tam, kde trestní odpovědnost PO není možná (zákon o trestní odpovědnosti PO a řízení proti nim podává taxativní výčet TČ, kterých se může PO dopustit)

2. Zásada přechodu trestní odpovědnosti na právního nástupce

   • § 10 ZTOPO

   • trestní odpovědnost PO přechází na všechny její právní nástupce

   • přešla-li trestní odpovědnost na více právních nástupců PO, přihlédne soud k rozsahu výnosů ze spáchaného TČ a pokračování v činnosti souvislé s TČ u každého z nich

3. Zásada odpovědnosti za zavinění

   • české trestní právo je vystaveno na individuální a subjektivní odpovědnosti (úmysl, nedbalost), nelze konstatovat trestní odpovědnost pachateli, který nic nezavinil

   • subjektivní stránka trestného činu PO se dovozuje ze subjektivní stránky FO, která za PO jedná – koncepcí přičitatelnosti