3. Aplikované trestní právo

Pozor, vztah vždy ke konkrétnímu jednání, resp. TČ – pojem tzv. „parciální nepříčetnosti“ (např. pachatel může být schopen rozpoznat protiprávnost krádeže, ale nikoli už např. TČ zneužívání informací a postavení v obchodním styku).

Zmenšená příčetnost (§ 27 TZ)

• v době spáchání činu měl pachatel pro duševní poruchu podstatně sníženou schopnost rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání

• zmenšená příčetnost nevylučuje trestní odpovědnost, nejedná se ani o polehčující okolnost, odůvodňuje však zvláštní postup proti pachateli především v oblasti sankcionování

Obligatorní následky:

§ 40 odst. 1 TZ: Jestliže dospělý pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti, který si, a to ani z nedbalosti, nepřivodil vlivem návykové látky, přihlédne soud k této okolnosti při stanovení druhu trestu a jeho výměry.

§ 25 odst. 2 ZSVM: Při stanovení druhu trestního opatření a jeho výměry soud pro mládež přihlédne také k tomu, že mladistvý spáchal provinění ve stavu zmenšené příčetnosti, který si přivodil vlivem návykové látky.

Fakultativní následky: ochranné léčení, snížení TOS pod dolní hranici sazby za současného uložení ochranného léčení, upuštění od potrestání nebo uložení trestního opatření za současného uložení ochranného léčení nebo zabezpečovací detence

Odpovědnost za TČ spáchané pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky

• demonstrativní výčet návykových látek v § 130 TZ, taxativní výčet v Nařízení vlády 463/2013 o seznamech návykových látek

Od roku 1971 jakákoliv omamná látka (přírodní či syntetická) používaná k jiným účelům než k léčení splňující předpoklady:

1. má psychologický efekt – ovlivňuje vnitřní prožívání reality, duševní procesy (myšlení, emoce)

2. je schopna vyvolat vznik závislosti

Pokud je pachatel před i po požití návykové látky příčetný, nemá návyková látka vliv, ale může se jednat o obecnou přitěžující okolnost.

Pokud je před aplikací návykové látky příčetný a po ní zmenšeně, v případě neúmyslné aplikace je to podmínka pro mírnější jednání s pachatelem.

Možnosti posuzování případů, kdy se příčetný pachatel pod vlivem návykové látky ocitl ve stavu nepříčetnosti:

1. Actio libera in causa dolosa = jednání svobodné ve své příčině

   • pachatel se úmyslně přivedl do stavu nepříčetnosti, aby v něm spáchal TČ, tzv. opití se na kuráž

   • pachatel je plně odpovědný za úmyslný TČ, teoreticky lze takto spáchat jakýkoli TČ

2. Actio libera in causa culposa

   • pachatel spáchá v nepříčetnosti TČ z nedbalosti a jeho nedbalost spočívá ve spáchání TČ jednáním, jimž se uvedl do stavu nepříčetnosti

   • např. řidič auta se opíjel za přípravy na cestu (tj. věděl, že pojede autem a měl a mohl si být vědom toho, jaké taková „příprava“ může mít následky) a neopatrnou jízdou způsobí smrtelný úraz, bude zde plná odpovědnost za nedbalostní TČ

   • odpovědnost je předsazovaná do doby před aplikací návykové látky

3. TČ opilství § 360

   • pachatel se zaviněně požitím nebo aplikací návykové látky nebo jinak přivede, byť i z nedbalosti, do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustí činu jinak trestného (quasideliktu)

   • trestně odpovědný je za přivedení se do takového stavu, nikoliv za onen quasidelikt

   • např. muž se v hospodě opije (přivede se do nepříčetnosti) a teprve v tomto stavu pojme nápad zavraždit svou ženu, což také učinil

4. Pachatel se přivedl do stavu nepříčetnosti bez zavinění a v tomto stavu pak spáchá čin jinak trestný

   • kamarádi mu např. v restauračním zařízení tajně nalévali do kofoly vodku

   • postupuje se podle obecných zásad § 26 o nepříčetnosti, pachatel není trestně odpovědný