3. Aplikované trestní právo

Povinnosti osoby, proti které se řízení vede

1. povinnost dostavit se na předvolání OČTŘ,

2. podrobit se předvedení, pokud se nedostaví bez dostatečné omluvy,

3. podrobit se prohlídce těla, je-li nezbytné zjistit, zda nese stopy nebo následky trestného činu (§ 114)

4. strpět odběr krve nebo biologického materiálu (§ 114)

5. strpět úkony potřebné ke zjištění jeho totožnosti (§ 93 odst. 2)

6. strpět potřebné zajišťovací úkony, např. zadržení (§ 75), vazbu (§ 68), předložení věci, která může sloužit pro důkazní účely (§ 78), odnětí věci (§ 79), osobní prohlídku (§ 83b), domovní prohlídku (§ 82), vstup do obydlí, jiných prostor a na pozemek (§ 83c)

7. strpět vyšetření duševního stavu znalcem, případně pozorovaní ve zdravotnickém ústavu (§ 116 a § 117 TŘ)

8. zúčastnit se konfrontace (§ 104a) a rekognice (§ 104b).

Podle § 93 odst. 2, je-li toho třeba k zjištění pravosti rukopisu, může být obviněný vyzván, aby napsal potřebný počet slov, ale nesmí být žádným způsobem donucován.

Výslech obviněného či obžalovaného

Přítomnost si vyslýchající zajišťuje předvoláním, případně předvedením (§ 90)

Prvému výslechu předchází

1. zjištění totožnosti a osobních dat,

2. objasnění podstaty obvinění,

3. poučení o jeho právech (§ 91 odst. 1)

Výslech obviněného se koná tak, aby poskytl, pokud možno úplný a jasný obraz o skutečnostech důležitých pro trestní řízení. Obviněný nesmí být žádným způsobem donucován k výpovědi nebo k doznání. Při výslechu je nutno šetřit jeho osobnost. (§ 92 odst. 1, § 57 odst. 1 ZSVM)

Výpověď je ústním procesním úkonem, nelze ji předložit písemně.

Průběh provádění důkazu výslechem obviněného je tvořen 3 částmi:

1. úvodní část

   • OČTŘ jsou povinny: zjistit osobní data obviněného, objasnit mu podstatu obvinění a poučit ho o jeho právech (obhájce, žádosti a opravné prostředky, dohoda o vině a trestu atd.) a povinnostech (strpět úkony zjištění totožnosti, strpět zadržení, podrobit se prohlídce těla, odběru krve atd.)

2. vlastní výslech

   • obviněnému musí být při výslechu dána možnost se k obvinění podrobně vyjádřit (zeslabovat a vyvracet důkazy)

   • obviněný nesmí být žádným způsobem donucován k výpovědi nebo k doznání (zakázán je veškerý psychický a fyzický nátlak)

   • pokud je více obviněných musejí být vyslýcháni odděleně

   • vlastní výslech má následně tyto 2 části:

     1. monologovou část – obviněnému musí být nejprve umožněno, aby sám souvisle vypovídal o skutečnostech, které jsou předmětem obvinění

     2. dialogovou část – ta umožňuje vyslýchajícímu doplnit verzi obviněného

   • jsou zde zjišťovány skutečnosti, o kterých se obviněný nezmínil, a jednak jsou zde odstraňovány nejasnosti či rozpory v údajích, které uvedl

   • smyslem dialogu je také prověřit pravdivost a věrohodnost výpovědi obviněného

   • je zde však zakázáno klást kapciozní (předstírající nepravdivou nebo klamavou skutečnost – svádí k tomu vypovědět to, co chce vyslýchající slyšet) a sugestivní (naznačující obviněnému, jak má odpovědět) otázky