3. Aplikované trestní právo

Práva a povinnosti svědka v trestním řízení

Základní povinnosti svědka:

1. povinnost vypovídat,

2. povinnost se podrobit rekognici a konfrontaci,

3. podrobit se vyšetření duševního stavu znalcem, prohlídce těla, odběru krve a podobným úkonům ke zjištění totožnosti, povinnost napsat potřebný počet slov ke zjištění pravosti rukopisu

Základní oprávnění svědka:

1. právo odepřít výpověď (§ 100), právo na respektování zákazu výslechu svědka (§ 99)

2. právo vypovídat v mateřském jazyce

3. právo na právní pomoc, aby zvolený advokát byl přítomen při výslechu

4. právo žádat, aby v protokolu o úkonu nebyly uváděny údaje o bydlišti, doručovací adrese, povolání nebo rodinných či majetkových poměrech

5. právo ohroženého svědka na poskytnutí informací o pobytu obviněného/odsouzeného

6. právo ohroženého svědka na poskytnutí ochrany

7. právo na svědečné (§ 104)

Z obecné povinnosti svědčit však existují výjimky, které stanoví TŘ, jde o:

Osoby požívající diplomatických výsad a imunit v rozsahu stanoveném zákonem nebo mezinárodním právem – nejsou povinny se k výslechu ani dostavit, leda by tak učinili dobrovolně

Osoby, jejichž výslech je zakázán (§ 99 TŘ) – tyto osoby nesmí vypovídat, pokud nejsou zproštěny mlčenlivosti:

1. svědek nesmí být vyslechnut o okolnostech týkajících se utajovaných informací chráněných zvláštním zákonem

2. svědek nesmí být vyslechnut též tehdy, jestliže by svou výpovědí porušil státem uloženou (např. lékař) nebo uznanou (např. duchovní) povinnost mlčenlivosti

Osoby oprávněné odepřít výpověď (§ 100 TŘ) – dle tohoto § má právo odepřít výpověď:

1. osoba, která je ve vztahu k obviněnému jeho příbuzným v pokolení přímém, jeho sourozencem, osvojitelem, osvojencem, manželem, partnerem a druhem

2. jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu, partnerovi či druhovi, anebo jiným osobám v poměru rodinném či obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní

• právo odepřít výpověď jako svědek však nemůže ten, kdo má ve vztahu k TČ, jehož se svědecká výpověď týká, oznamovací povinnost (podle § 368 TZ) – poslanci a senátoři (čl. 28 Ústavy) a soudci ÚS (čl. 86 odst. 3 Ústavy)

• svědek musí být o svém právu odepřít výpověď vždy poučen, a to před každým procesním úkonem (typicky výslechem) s ním činěným (§ 101 TŘ) – nedodržení této povinnosti vede k tomu, že důkaz následně nelze použít

Průběh provádění důkazu výslechem svědka má taktéž 3 části, a to:

1. úvodní část: zjištění totožnosti svědka, zjištění jeho poměru k obviněnému a poučení ho o jeho právech (např. odepřít výpověď) a povinnostech (např. vypovídat pravdu)

2. vlastní výslech: v případě výslechu svědka v zásadě platí stejné principy jako u výslechu obviněného – taktéž má monologovou a dialogovou část

3. závěrečná část: protokol, opět zde platí stejné principy jako u obviněného