PEB-přednášky

Poradenská činnost

- která se zaměřuje zejména na:

• zakládání společnosti,

• zajišťování finančních prostředků,

• transformace a restrukturalizace společností,

• vyhledávání vhodných partnerů,

• poradenství v oblasti projektového financování.

Devizový trh

- lze definovat jako místo, na kterém se střetává poptávka a nabídka peněžních instrumentů denominované v jedné národní měně s nabídkou a poptávkou peněžních instrumentů denominovaných v jiné měně.

Dělení devizového trhu

Devizový trh může být klasifikován dle směnitelnosti:

• plně konvertibilní – významné měny, které jsou celosvětově obchodovatelné (americký dolar, euro, japonský jen, švýcarský frank, česká koruna, anglická libra)

• částečně konvertibilní – obchodovatelné a směnitelné za cizí měnu, ale existuje zde nějaké administrativní omezení (např. omezení vývozu), jihoafrický rank - můžeme vyvézt pouze část měny

• nekonvertibilní měny – měny, které jsou striktně pod kontrolou vlád a se kterými se volně neobchoduje na devizových trzích (severokorejský won)

Základní pojmy DT

Základní pojmy používané na devizovém trhu:

• Devalvace – administrativní znehodnocení měny

• Revalvace – administrativní zhodnocení měny

• Apreciace – zhodnocení měny vlivem tržního působení (včera 18 Kč/USD, dnes 17 Kč/USD)

• Depreciace – oslabení měny vlivem tržního působení (včera 17 Kč/USD, dnes 18 Kč/USD)

Motivy vstupu na DT

Motivem vstupu jednotlivých subjektů na devizový trh:

• nákup nebo prodej cizí měny

• investice

• spekulace – snaha odhadnout budoucí vývoj devizového kurzu a na základě toho odhadnout svou devizovou pozici

• arbitráž – využití cenového rozdílu mezi dvěma nebo více finančními instrumenty, k vytvoření okamžité a jistého zisku

• zajištění proti devizovému riziku (hedging) – přenesením rizika z jedné osoby na druhou

13. přednáška

Evropské bankovnictví, Evropská centrální banka

Evropské společenství

Před více než 50 lety vznikla myšlenka založit v Evropě hospodářskou a měnovou unii. Prvním krokem k těsnější spolupráci jednotlivých států bylo založení Evropského společenství uhlí a oceli v roce 1952. Na této aktivitě se podílela Belgie, Německo, Francie, Itálie, Lucembursko a Nizozemsko.

V textu představených šest zemí (Belgie, Německo, Francie, Itálie, Lucembursko a Nizozemsko) bylo zakládajícími členy tzv. Evropského hospodářského prostoru, který vznikl v roce 1958. Ve stejném období vzniklo i Evropské společenství pro atomovou energii.

V následujícím období se spolupráce uvedených států zvyšovala, až vzniklo Evropské společenství. V roce 1993 byla přijata Maastrichtská smlouva a po přijetí této smlouvy byla založena Evropská unie. Postupně narůstal i počet států, které se přihlásily k myšlence sjednocené Evropy. V roce 1973 se členy Evropské unie stalo Dánsko, Irsko a Velká Británie.