RJA-varianta-C

C

1) Specifikujte znaky, podle nichž rozdělujeme jakost (8b)

a) kvantitativní- měřitelné (rozměr tělesa, obsah vody, výkon čerpadla)

b) kvalitativní- nelze je změřit, popsat číselnou hodnotu (chuť piva, vůně parfému, příjemné vystupování agenta)

2)Kvantitativním ukazatelem není

c) podniková kultura

3) Podstata a význam ekonomiky jakosti (10b)

- V ekonomické části systémů řízení jakosti evidujeme ztráty z neshodných výrobků a reklamací. Analyzujeme přirozené chování dvou základních účastníků n trhu:

- výrobce (prodávajícího)

- uživatele (kupujícího)

Není při tom rozhodující, zda jde o individuálního klienta, nebo průmyslového odběratele.

Výrobce produkuje při spotřebě určitých nákladů s cílem uplatnit se na trhu za ceny, které logicky pokryjí tyto náklady a navíc zabezpečí určitý zisk.

Uživatel provádí prvotní jednorázovou investici, která má přinést v průběhu používání určité pozitivní efekty. Stroje si kupujeme pro tvorbu nové hodnoty, letenku si kupujeme proto, abychom ušetřili čas apod.

Používání výrobků znamená velmi často vynakládání průběžných výdajů označovaných jako „provozní náklady“. U produktů jako výrobní a dopravní technika, domácí spotřebiče existuje nebezpečí ztrát z titulu nedisponibility (poruchovost). S tím souvisí náklady na životní cyklus což jsou celkové náklady uživatele za celou dobu používání výrobku. Zcela logicky z toho vyplývá, že uživatel očekává od výrobku vyšší pozitivní efekty, než bude objem nákladů na životní cyklus. Britské firmy zjistily, že 30-35% z celkových nákladů tvoří náklady na jakost.

Perfektní jakost vyžaduje určitou prevenci a tak převládá názor, že vyšší péčí o jakost se disponsibilita výrobku (stroje) a zákazníka (uživatele), čímž dochází k redukci provozních nákladů a ztrát.

4) Kdo vyhodnocuje náklady na jakost u uživatele a jak je dělíme (10b)

Tyto náklady vyhodnocuje mezinárodní elektrotechnická komise IEC

Dělí se na:

a) náklady na životní cyklus tj. úplné náklady uživatele určitého systému nebo zařízení na jeho nákup nebo instalací, jakož i náklady na využívání a udržování během stanovené doby života. Dobou života se rozumí životní cyklus výrobku- tj. období jeho tvorby, koncepce, vývoje, technické přípravy výroby, užívání a likvidace, Monitoring nákladů na životní cyklus má smysl jen u výrobků u kterých je :

- předpokládaná doba použití delší než 1 rok

- náklady na provoz a údržbu nejsou zanedbatelné v porovnání s pořizovací cenou

b) náklady na údržbu systému v provozu, které dále dělíme na:

- jednorázové (n. na uživatelskou dokumentaci)

-průběžné vynakládané roční náklady (palivo, energie)

- ztráty z prostojů, které jsou způsobeny poruchami systému, náklady na hledání náhradních technologií, náklady na ztráty na výkonech, náklady na demontáž, skladování, likvidaci ve spojitost s recyklací a šrotováním. Patří sem také ztráty vzniklé při smogových kalamitách.