3

Postup je následující:

Vytyčení začátku a konce oblouku – délka hlavní tečny t

vytyčení koncového bodu klotoidy – x, y

vynesení koncové tečny klotoidy – bod M pomocí xM a spojit M s koncovým bodem klotoidy, ověřit vynesením úhlu τ z bodu M a délky tečny st

vynesení podrobných bodů ortogonálně nebo polárně – počátek a orientace souřadnicové soustavy je v začátku klotoidy a ve směru hlavní tečny

Vytyčení musí být navrženo tak, aby se docílilo dostatečné přesnosti, aby nebylo pracné a aby bylo prakticky proveditelné. Tomu musí odpovídat návrh vhodného souřadnicového systému. Nejčastěji a běžně se používá zde popsaný přirozeně se nabízející způsob, kdy se začátek systému ztotožní se začátkem prvků směrového řešení (začátek oblouku, začátek klotoidy), je orientovaný ve směru tečen a je navázaný na tečnový polygon. Vynášené vzdálenosti nejsou veliké (velké vzdálenosti snižují přesnost a zvyšují pracnost) a lze doufat, že body používané pro vytyčení budou v terénu dostupné a jejich okolí bude vymýcené a budou viditelné.

Lze samozřejmě použít i vytyčení z jiných bodů nebo z jiného polygonu ( a někdy je to výhodné nebo nutné), ale to předpokládá přepočítání pro jiný souřadnicový systém.