Geodetická příručka - část I

V  následujících  úvahách  je  uvažováno  s  vodorovnou  délkou  s  mezi  určovanými 
body. Při měření na delší vzdálenosti je časté, že se délka počítá ze souřadnic bodů 
v  referenčním  systému.  V  tomto  případě  je    nutné  délku  pro  výpočet  převýšení 
nutné  převést  z  nulového  horizontu  do  horizontu  (nadmořské  výšky)  stanoviska, 
případně uvažovat i vliv kartografického zobrazení. Pokud dnes tuto délku přímo 
měříme, což není v době totálních stanic často problém, přístroj nám provede re-
dukci na vodorovnou délku automaticky. V případě přímého měření lze získanou 
vodorovnou  délku  použít  pro  další  výpočet.  Text  uvedený  v  této  poznámce  je 
zjednodušením problému. 

Hodnotu převýšení h dostaneme ze vztahu: 

h=s cotg z + q - ρ=s cotg z +(1-k)s

2/2R, 

(9.5) 

kde  k  je  refrakční  koeficient,  s  vodorovná  vzdálenost  mezi  určovanými  body,  z 
měřená zenitová vzdálenost, q korekce ze zakřivení Země, ρ korekce z vlivu pro-
středí a R poloměr náhradní koule. 

8.2.1 

Korekce ze zakřivení Země

Rozdíl mezi skutečným a zdánlivým horizontem, který musíme připočítat k vypo-
čítanému výškovému rozdílu je: 

q=s

2/2R, 

(9.6) 

Geodetická příručka  I 

kde s je vodorovná vzdálenost mezi určovanými body a hodnota R je poloměr ná-
hradní zemské koule (obvykle např. R=6380 km). 

8.2.2 

Korekce z vlivu prostředí (refrakce) 

Při průchodu záměrného svazku paprsků vzduchovými vrstvami o různé hustotě a 
tedy různých optických vlastnostech se paprsek láme podle Sneliova zákona. Ob-
vykle se v teorii refrakce uvažují lomy na nekonečně tenkých rozhraních a dráha 
záměrného svazku se pokládá za spojitou křivku. Jde o obecnou prostorovou křiv-
ku,  jejíž  popis  by  vyžadoval  řešit  trojrozměrný  křivkový  integrál  a  znalost  stavu 
prostředí v každém bodě křivky.