Geodetická příručka - část I

1  a  S2  ,  které  se 

volí  tak,  aby  vzniklý  trojúhelník  měl  tvar  blízký  rovnostrannému  trojúhelníku  a 
spojnice stanovisek S1 a S2 (základna) byla dobře měřitelná (viz. obr. 9.3 a 9.4). 

K určení  nadmoř-

ské  výšky  H  v 

požadovaném 

systému  bez  jaké-

koliv 

možnosti 

kontroly  je  nutno 

změřit  na  stano-

visku 

S1 

výšku 

přístroje  h1  ,  vo-

dorovný  úhel 

ω

1  a 

zenitový  úhel  z1 a 

na  stanovisku  S2 

Obr. 9.2. Trigonometrické určování výšek předmětů 

Obr. 9.3: Trigonometrické určení výšky bodu pomocí základny 

Obr. 9.4. Pohled shora 

vodorovný  úhel 

ω

2  a  vodorovnou  vzdálenost  stanovisek  s .  Z obrázků  je  zřejmé, 

že platí: 

H=HS1=H1+h1+

1

s cotgz1 kde H1 je výška stabilizace stanoviska S1 a 

)

sin(

sin

2

1

2

1

ω

ω

ω

+

= s

s

(9.3) 

Pro kontrolu je vhodné změřit na stanovisku S2 zenitový úhel z2 výšku přístroje v2 
a vypočítat výšku H jako: 

H=HS2=H2+h2+

2

s cotgz2 kde H2 je výška stabilizace stanoviska S2 a 

)

sin(

sin

2

1

1

2

ω

ω

ω

+

= s

s

(9.4) 

Výšky stabilizací stanovisek H1,H2 určíme obvykle nivelací ve stanoveném výško-
vém systému (Bpv, případně Jadranský, místní systém atd.). 

Pokud  rozdíl  obou  výsledků  odpovídá  požadované  přesnosti,  považujeme  za  vý-
slednou hodnotu aritmetický průměr. (H=(HS1+HS2)/2). 

Pokud  je  požadováno  dvojí  nezávislé  určení  výšky,  je  nutné  volit  dvě  základny, 
které nemají společné body. 

8.2 

Určení převýšení na dlouhé vzdálenosti 

Při  určování  převýšení  dvou  bodů  jejichž  vzdálenost  je  větší  než  300  m  (někteří 
autoři  uvádí  270  m,  záleží  na  očekávané  přesnosti  výsledku)  je  nutno  uvažovat 
vliv zakřivení zemského povrchu, v odůvodněných případech i vliv refrakce. Veli-
kost těchto korekcí je pro různé délky uvedena v tabulce 9.1.