Geodetická příručka - část I

Nejrozšířenější idealizací problému je nahrazení trajektorie svazku částí kružnice s 
velkým poloměrem. 

Důsledkem  výše  uvedeného  je,  že  záměrná  přímka  nesměřuje  do  cílového  bodu, 
ale  je  poslední  tečnou  k  zakřivené  trajektorii  svazku  záměrných  paprsků.  Vzhle-
dem  ke  zjednodušení  trajektorie  na  kružnici  uvažujeme  vliv  prostředí  pouze  na 
měření  výškových  úhlů.  Proto  je  nutné  naměřené  převýšení  korigovat.  Za  dráhu 
paprsku  považujme  kružnici  o  poloměru  r.  Historicky  se  vyvinul  přístup,  který 
uvažuje  s  poměrem  R/r,  tedy  poměrem  poloměru  náhradní  zemské  koule  a  polo-
měru  refrakční  kružnice.  Poměr  se  nazývá  refrakční  koeficient  k.  Opravu  vlivu 
refrakce potom počítáme: 

ρ=ks/2R, 

(9.7) 

kde  k  je  refrakční  koeficient,  s  vodorovná  vzdálenost  mezi  určovanými  body  a  R 
poloměr náhradní koule. 

Hodnota k závisí na podmínkách, udává se, že u nás dosahuje hodnot 0,08 až 0,18, 
ale lze experimentálně odvodit, že kolísá od -1 do +1. Vliv má okamžitý stav at-
mosféry,  povrch  nad  kterým  záměra  probíhá,  svislé  překážky  (např.  budovy)  v 
okolí záměry atd. Přes výše uvedené se do výpočtu obvykle dosazuje k = 0,13, což 
je hodnota určená Gaussem z vyrovnání trojrozměrné triangulace. Dosazením této 
hodnoty ale nedosáhneme většinou zlepšení výsledků. Vhodnější je volit měřický 
postup  vylučující  vliv  prostředí  -  měřit  opakovaně  za  různých  podmínek,  měřit 
zenitové vzdálenosti protisměrně apod.