Geodetická příručka - část I
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Vlastní podrobné měření je podobné jako dnes při použití elektronických přístrojů.
Technik centruje a horizontuje teodolit na stanovisku a změří latí, pásmem, nebo
dvoumetrem výšku přístroje. Osnovu vodorovných směrů orientujeme alespoň na
dvě sousední stanoviska, na jedno z nich nastavíme nulu vodorovného kruhu. Vo-
dorovné směry je vhodné měřit na výtyčky stojící na sousedních stanoviscích. Pak
se na sousední orientační body staví lať pro určení údajů potřebných pro stanovení
vodorovné vzdálenosti a převýšení. Vzdálenost a převýšení zjištěné tachymetricky
se porovnají s "přesnými" hodnotami změřenými při budování sítě stanovisek a
ověří se tak kvalita pomůcek pro podrobné měření.
Poté se tachymetrická lať postupně staví na body určené k tachymetrickému zamě-
ření. Správnost svislého postavení latě se kontroluje krabicovou libelou, která je
k ní připevněna. Technik přečte na lati údaje potřebné k určení vzdálenosti (horní,
střední, dolní nit) a zatímco se pomocník přemístí na jiný podrobný bod, přečte
technik vodorovný a svislý úhel. Pak stejným způsobem zaměří další podrobný
bod. Vodorovné směry a svislé úhly na všechny podrobné body se měří pouze
v jedné poloze dalekohledu.
Samozřejmě je nutné vést měřický náčrt (podobně jako u elektronických metod
tachymetrie). Do náčrtu postupně zakreslujeme situaci a všechny stanoviska a za-
měřované podrobné body. Podrobné body číslujeme průběžně. Číslování stejných
bodů musí souhlasit v zápisníku i náčrtu.
Tachymetrický náčrt slouží rovněž k zaznamenání terénních tvarů a vyjádření te-
rénní plochy.