Geodetická příručka - část I

Po zobrazení polohopisu se přistoupí ke konstrukci vrstevnic. Výškové kóty  mají 
zcela  obecnou  hodnotu  a  mezi  nimi  je  třeba  interpolací  nalézt  místa  o  stejných 
nadmořských výškách. Spojením bodů o stejných výškách vzniknou vrstevnice. I 
tuto činnost lze provádět automatizovaně např. v programovém systému ATLAS. 
Dosud  se  ale  často  setkáme  s  ruční  interpolací  a  vykreslením  vrstevnic.  V  obou 
případech  je  podstatná  morfologie  terénu,  terénní  hrany  a  terénní  kostra.  Bez 
správného vyhodnocení terénu je výsledek vyhodnocení vrstevnic chybný. 

Obr. 8.2 Realita znázorněná tachymetrií  

Geodetická příručka  I 

7.5 

Nitková tachymetrie 

Historická  metoda  využívající  nitkového  dálkoměru.  S  výsledky  měřických  prací 
využívajících  nitkové  tachymetrie  se  lze  dosud  setkat,  pro  nové  měření  však  již 
prakticky nepřipadá v úvahu. 

Jak již bylo naznačeno pro měření délek se využívalo nitkového dálkoměru, který 
byl  probrán  již  dříve  v  rámci  pasáží  o  měření  délek.  Úhly  se  měřily  na  minuty. 
Typickým přístrojem - nitkovým tachymetrem je Zeiss Theo 020A. 

7.5.1 

Postup měřických prací 

Předem se volila a zaměřila síť stanovisek. Zaměření sítě stanovisek se realizovalo 
samozřejmě s vyšší přesností než tachymetrické měření. Úhly se při budování mě-
řické sítě měří ve dvou polohách, délky s přesností na centimetry (pásmo, dvojob-
razové, později nasazovací světelné dálkoměry). Vypočtou a případně vyrovnají se 
souřadnice bodů měřické sítě stanovisek pro podrobné měření.