Geodezie (2) - Geodetické základy
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Polohopis je spolu s popisem nedílnou součástí každé mapy či plánu. Výškopisnou
složku taková mapa či plán mít může, ale nemusí. Příkladem mapového díla bez výškopisu je
katastrální mapa. Pro daňové účely nebyl výškopis potřeba. Celé mapové dílo proto obsahuje
pouze polohopis a popis.
7.1 Základní pojmy
Podrobným bodem polohopisu rozumíme každý prvek, který v terénu zaměříme a
následně zobrazíme do mapy nebo plánu, aby tvořil buď součást kresby, nebo osamocený
bod.
Dále se budeme zabývat pouze velkoměřítkovým mapováním (1 : 5 000, 1 : 2 000,
1 : 1 000) či plány (1 : 1 000, 1: 500, 1 : 200) pro technické účely.
Podrobné body polohopisu můžeme rozdělit na:
• pevné – jsou to takové body, které v terénu i na plánu či
mapě jsou jednoznačně identické (např. roh stavby,
mezník s křížkem, střed šachty atd.),
• volné – tyto body nelze v terénu přesně identifikovat
(body na kruhových objektech, obvody křoví, mokřin
apod.).
Mezi těmito dvěma extrémy leží ostatní podrobné body polohopisu. Vnitřní přesnost
podrobných bodů polohopisu se pohybuje mezi 0,01 m (střed křížku v mezníku) až 1 – 2 m
(okraj křoví, mokřin).
Polohu podrobných bodů polohopisu určujeme geodetickými metodami od sítě
pevných bodů polohového pole. Každý podrobný bod se promítá ze své obecné polohy na
zemském povrchu na rovinu průmětny (vodorovná rovina) pravoúhlým promítáním. Postup
průmětu je zřejmý z obr. 7.1.
Nejběžnějšími metodami pro určování podrobných bodů polohopisu je metoda
polární (zde zjišťujeme velikost vodorovného úhlu od známého směru a vodorovnou
vzdálenost od stanoviska k podrobným bodům P1, P2 viz obr. 7.2) a metoda ortogonální (zde
zjišťujeme hodnoty staničení a kolmic podrobných bodů P1, P2 vůči dvěma nejbližším bodům
měřické sítě (viz obr. 7.3)).
68
Obr.7.1
Obr. 7.2 Obr. 7.3
Každé stanovisko s výchozím směrem (u metody polární), nebo měřická přímka (u