M01 - Základy petrografie

•  metamorfóza dislokační  

•  metamorfóza šoková  

Kontaktní metamorfóza probíhá na kontaktu žhavé lávy (přibližně 1200 C), 
vyvržené ze sopky, s okolními horninami nebo na kontaktu magmatu v pluto-
nech, pních či žilách pod zemským povrchem s okolními horninami.  

Metamorfóza dislokační je způsobena drcením hornin na zlomech a v pásmech 
kolem nich. Nejčastěji takto vznikají mylonity a kataklazity, ovšem při inten-
zivnější dislokační metamorfóze mohou vznikat i některé druhy krystalických 
břidlic. 

Šoková metamorfóza je nejrychlejším typem metamorfózy a probíhá obvykle 
jen několik sekund. Příkladem může být metamorfóza hornin po nárazu meteo-
ritu na zemský povrch nebo při podzemním jaderném výbuchu. 

Všechny druhy metamorfózy mohou působit v různém stupni intenzity na 
okolní horniny. Pro zjednodušení nebude při studiu intenzity metamorfózy za-
veden pojem metamorfní izográda. Bude použit starší model, který člení me-
tamorfózu podle intenzity do tří stupňů:  

•  slabá metamorfóza  (epimetamorfóza)  
•  střední metamorfóza  (mezometamorfóza)  

•  silná metamorfóza   (katametamorfóza)  

Pro stavebního inženýra je důležitá především znalost hornin vznikajících při 
regionální metamorfóze, poněvadž s nimi se v praxi s největší pravděpodob-
ností setká nejčastěji. Z hornin lokálně metamorfovaných se může ojediněle 
setkat při zakládání staveb s kontaktně metamorfovanými. Projektování a vý-
stavbu podzemních staveb pak mohou velmi vážně ovlivnit produkty dislokač-
ní metamorfózy. Nejčastěji jsou to kataklazované (drcené) a mylonitizované 

- 44 (63) - 

Metamorfované horniny 

(intenzivněji metamorfované - dochází nejen k drcení, ale i ke krystalizaci me-
tamorfních minerálů) zóny v mocnostech od několika decimetru až po několik 
metrů.  

6.2 

Struktury metamorfovaných hornin  

Stavba metamorfovaných hornin se utváří převážně v pevném stavu drcením 
původních či růstem novotvořených minerálu v průběhu metamorfózy. Tím, že 
je pro stavebního inženýra ve většině  případů potřebný pouze makroskopický 
popis horniny, lze pojem stavba ztotožnit s pojmem struktura.  

Většina metamorfovaných hornin se vyznačuje  plošně paralelní  strukturou, 
kterou podmiňuje prostorové uspořádání šupinkovitých, tabulkovitých nebo 
sloupečkovitých minerálů do přibližně paralelních ploch (obr. 13). Plošně para-
lelní strukturu lze označit také termíny foliace  či  břidličnatost. U nikterých 
hornin je velmi zřetelná (napo. fylit, rula), u jiných může být nevýrazná s pře-
chodem do struktury všesměrné (nikteré mramory).