M01 - Základy petrografie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Podle relativní velikosti minerálu vyskytujících se v hornině se odlišuje struk-
tura homeoblastická (přibližně stejně velké součástky) a heteroblastická (růz-
ně velké součástky, netvoří se však porfyroblasty). Zvláštním případem je
struktura porfyroblastická, kdy se v hornině vytvářejí relativně velká minerální
zrna - porfyroblasty vzhledem k velikosti minerálních zrn základní hmoty (obr.
16 B).
Mikrosnímek granoblastické struktury.
Mikrosnímek lepidoblastické struktury
Mikrosnímek nematolastické struktury
Mikrosnímek porfyroblastické struktury
Obr. 16 Struktur y metamorfovaných hornin. (Foto M. Gregerová)
6.3
Minerální složení metamorfovaných hornin
Minerální složení má u metamorfovaných hornin, podobně jako u hornin
magmatických a sedimentárních, zásadní význam pro určení horniny, neboť
odráží podmínky vzniku horniny. Každý minerál je stabilní pouze v určitém
rozmezí teploty a tlaku. Rovněž je pro každý minerál charakteristický určitý
interval chemické stability. Při změně kteréhokoli z výše uvedených faktorů za
krajní hodnoty intervalu stability, začne docházet k postupné přeměně daného
minerálu v jiný minerál. Proces směřuje k rovnovážnému stavu systému, tzn.
vzniku takového minerálu, který bude v nových podmínkách stabilní. Pocho-
- 47 (63) -
Geologie
pení principu těchto postupných přeměn je základem pro pochopení metamorf-
ních procesů.
Minerály metamorfovaných hornin lze podle původu rozdělit do dvou skupin:
• minerály, které pocházejí z původních hornin (např. křemen)
• minerály, které se vytvořily v průběhu metamorfózy - označují se jako
metamorfní (např. sericit, sillimanit)
Křemen, živce, muskovit, biotit, některé pyroxeny a amfiboly, granáty, turma-
lín, jsou příklady minerálů, které se vyskytují jak v magmatických, tak i meta-
morfovaných horninách. S řadou z nich se setkáváme i v klastických sedimen-
tech díky jejich odolnosti vůči zvětrávání v průběhu rozrušování výchozích
hornin i transportu. Mezi nejodolnější patří křemen, muskovit, granáty.
Kromě výše uvedených, existuje ještě skupina minerálů vznikajících jen při
metamorfóze: některé granáty, andalusit, kyanit neboli disten, sillimanit, cor-
dierit, staurolit, sericit, chlorit, mastek, serpentin, grafit. Jejich identifikací v
hornině lze s největší pravděpodobností považovat danou horninu za metamor-
fovanou. Některé z nich se mohou vzácně vyskytovat i v jiných než metamor-
fovaných horninách. Vlastnosti minerálů jsou popsány v přehledné tabulce v
doplňkových skriptech "Návod k popisu a určování hornin při samostudiu".