M01 - Technologie betonu a stavební keramika
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
Charakteristické etapy výpalu Jednotlivé etapy výpalu se velmi liší charakterem probíhajících změn a proto
rozhodující technologický faktor, tj. rychlost změny teploty se musí přizpůsobit
povaze výrobku. Proces výpalu rozdělujeme na:
• Údobí ohřevu do teploty počátku slinování, které se dále dělí na dosoušení a
údobí počátku reakcí v tuhém stavu.
• Údobí vypalovací teploty, rozdělené na údobí zhutňování a údobí slinování.
• Údobí ochlazování.
Údobí dosoušení
je pokračováním sušení, střep se zbavuje zbytkové fyzikálně
vázané vody. Podle rychlosti ohřívání se konečná teplota údobí posunuje do
300 °C. Rychlost ohřívání musí respektovat vznikající napětí ve střepu, neboť
zvláště na povrchu výrobku se mohou vyskytovat trhlinky a odlupování.
Údobí reakcí v tuhém stavu
zahrnuje oblast odstraňování chemicky vázané
vody jílových minerálů (450 – 650 °C), reakce v tuhém stavu (800 – 900 °C) a
úsek vyhořívání organických látek. V
tomto úseku také dochází
k dekarbonizaci postupně magnezitu, dolomitu a kalcitu. Probíhají objemové
změny.
Údobí zhutňování
je doprovázeno smršťováním střepu. Údobí probíhá od tep-
loty 800 °C do 1100 – 1200 °C a teoreticky je ukončeno teplotou zhutnění (de-
finované nasákavostí 8 %). Ve střepu se často objevuje prvotní tavenina, což se
projevuje smrštěním střepu.
Údobí slinování
se vyznačuje značným zhutněním až slinutím střepu. Údobí
končí dosažením požadované vypalovací teploty a dobou izotermické výdrže
na maximální teplotě. Slinutí je charakterizováno nasákavostí do 2 %. V tomto
údobí roste podíl taveniny a střep získává své vlastnosti.
Údobí chlazení
prakticky začíná snížením teploty výpalu. V prvních fázích asi
do 800 °C nebývá střep citlivý na rychlý pokles teploty, neboť gradienty napětí
Technologie betonu a stavební keramika
- 40 (64) -
se mohou vyrovnat důsledkem plastického stavu. Pod uvedenou teplotu nastává
vlastní chlazení, již podstatně pomaleji (významné jsou modifikační změny
SiO2).
Keramické pece Vývoj keramických pecí, základního výrobního agregátu, směřuje od periodic-
ky pracujících pecí do 19. století (např. milíře) ke kontinuálním pecím (kruho-
vé pece od roku 1858) a v současné době k přechodu na rychlovýpal některých
výrobků v jednovrstvých válečkových pecí. Vývoj je patrný i v používaném
palivu, přešlo se od tuhých paliv k výpalu zemním plynem. Pece rozdělujeme
podle druhu i množství vypalovaných výrobků a způsobu výpalu na:
• periodické pece, vhodné pro malosériovou nebo kusovou výrobu, které se