Elektrotechnika_1_Skripta

Fm [A] 

Φ [Wb] 

0

.

konst

G

m =

.

konst

G

m ≠

U [V] 

I [A] 

0 

.

konst

G

=

.

konst

G

≠

124 

Elektrotechnika 1 

Příklad 4.1 

 Dvě magnetická jádra tvaru 

U  jsou od sebe oddělena vzduchovou mezerou 

δ=0.4mm, 

viz 

Obr. 4.5. Střední indukční čára ve feromagnetickém materiálu má délku ls=80mm, průřez 

magnetického obvodu je po délce konstantní S=25mm2, relativní permeabilita 

µr=200. Určete 

magnetický odpor obvodu a jeho změnu při změně vzduchové mezery o 

±50%.  

Celkový magnetický odpor je roven součtu magnetických odporů jádra a vzduchové mezery 

Obr. 4.5: K 

výpočtu magnetického odporu jádra 

Pro zadané změny délky vzduchové mezery pak můžeme psát 

–  změna +50%   

–   změna -50% 

1

7

0

10

1

5

3

1

−

⋅

⋅

=

⎟⎟

⎠

⎞

⎜⎜

⎝

⎛

+

=

′

Wb

A

.

δ

µ

l

S

µ

R

r

s

m

   ,    

1

7

0

10

5

.

2

1

−

⋅

⋅

=

⎟⎟

⎠

⎞

⎜⎜

⎝

⎛

+

=

′

Wb

A

l

S

R

r

s

m

δ

µ

µ

 . 

Magnetický odpor Rm se při změně délky vzduchové mezery o ±50% změní asi o ±33%. 

Velikost vzduchové mezery má tedy rozhodující vliv na velikost magnetického odporu celého 
obvodu  (feromagnetické jádro je dobře  magneticky vodivé, 

µr>>1, a tedy jen málo přispívá k 

výslednému magnetickému odporu). 

4.3  Magnetické vlastnosti látek 

Podle chování materiálů v magnetickém poli, které závisí na velikosti jejich relativní 

permeability, je rozdělujeme na: 

diamagnetické      –  

1

<

r

µ

(málo odlišná od jedničky), 

paramagnetické   – 

1

>

r

µ

(řádově v jednotkách),

feromagnetické  – 

1

>>

r

µ

(řádově i v tisících).

Diamagnetické i paramagnetické látky jsou lineární, jejich permeabilita nezávisí na intenzitě 
magnetického pole. Pro použití v magnetických obvodech pak mají největší význam látky 
feromagnetické. Jedná se o látky s vysokou magnetickou vodivostí, jimiž se dá dosáhnout 
silného magnetického pole v 

pracovní oblasti za pomoci malého budicího proudu. 

Feromagnetika jsou však nelineární a nemohou být proto charakterizovány jediným 
parametrem. Jejich permeabilita je závislá na magnetické indukci, tuto závislost však nelze 
udat analyticky. Vlastnosti feromagnetických látek se proto udávají experimentálně určenou 
magnetizační křivkou, viz Obr. 4.6. Je to závislost magnetické indukce na intenzitě 
magnetického pole 

)

(H

f

B

=

. Magnetizační křivka má svůj typický průběh: po mírném