Elektrotechnika_1_Skripta

)

(H

f

B

=

 se nazývá 

hysterezní smyčka, jejíž 

příklad je na 

Obr. 4.7 uveden. 

Začneme-li magnetovat dokonale odmagnetovaný feromagnetický materiál, viz 

Obr. 

4.7a, pohybuje se pracovní bod od počátku souřadnic po křivce prvotní magnetizace až do 
bodu (Hmax,  Bmax). Při poklesu intenzity magnetického pole neprobíhá změna indukce po 

stejné křivce jako při jejím nárůstu, pracovní bod se pohybuje po horní větvi hysterezní 
smyčky. Při nulové hodnotě  H skončí v bodě  Br, což je jeden z význačných bodů na 

hysterezní smyčce, tzv. 

remanentní  (zbytková) magnetická indukce. Poté obrátíme směr 

intenzity na opačný (prakticky změnou směru proudu v cívce, kterou toto pole vytváříme). 
Pracovní bod se pohybuje k maximálním záporným hodnotám do bodu (-Hmax, -Bmax), přičemž 

při nulové hodnotě B projde druhým význačným bodem -Hc. Veličina Hc je tzv. koercivita, 

což je velikost intenzity magnetického pole, která je nezbytná k odmagnetování materiálu po 
jeho předchozím zmagnetování (tj. ke snížení magnetické indukce na nulu). Intenzita H se pak 
dále mění od maximálních záporných do maximálních kladných hodnot. Je-li uvedený cyklus 
několikrát opakován (zhruba 10 krát), dosáhne se stavu, kdy hysterezní smyčka je souměrná 
podle počátku. (Pozn.: Uvedené změny musí probíhat relativně malou rychlostí, jinak by se 
uplatnily ztráty vířivými proudy, které by způsobily rozšíření a deformaci tvaru hysterezní 
smyčky). Změníme-li rozkmit magnetizačního proudu a tím i maximální velikost intenzity 
Hmax, dostaneme vždy jinou hysterezní smyčku, jak je tomu v příkladu na Obr. 4.7b. Křivka, 

která prochází vrcholy těchto jednotlivých smyček (na obrázku zakreslena silnou čarou), se 
nazývá křivkou komutační. Je velmi podobná křivce prvotní magnetizace a v praxi jsou také 
často zaměňovány. 

Při malých změnách intenzity magnetického pole 

∆H podle Obr. 4.8 se také indukce 

mění v intervalu 

∆B podle malých, tzv. elementárních hysterezních smyček. Pro vyjádření 

takového dynamického chování definujeme tzv. 

inkrementální (přírůstkovou) permeabilitu  

H

B

i

∆

∆

=

µ

 , 

( 4.21 )

která se v limitě stává tzv. 

vratnou permeabilitou 

H

B

H

v

∆

∆

=

→

∆

0

lim

µ

 . 

( 4.22 )

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Obr. 4.8:  K inkrementální permeabilitě