Mikroekonomie - Klíčové pojmy

Náklady obětované příležitosti: odpovídají hodnotě nejhodnotnější činnosti (statku), které se musí ekonomický subjekt vzdát ve prospěch jiné činnosti (jiného statku). Např. tím, že se člověk rozhodne jít večer do kina, se zbaví možnosti v ten samý čas pracovat přesčas a vydělávat peníze. Tato nezískaná mzda je nákladem obětovaným příležitosti jít do kina.

Utopené náklady: jsou to ty náklady, které člověk nese, ať se rozhodne pro kteroukoliv z volených možností.

Ekonomická vzácnost: při potřebě statků naráží člověk na omezenost zdrojů, které mu poskytuje příroda. Ekonomické statky jsou charakteristické svojí vzácností (jinak by nebyly otázky Co?, Jak?, Pro koho?). Vzácnost musíme posuzovat z hlediska prostoru i času. Ekonomická vzácnost v sobě obsahuje dva aspekty: 1) Omezenost - aby byl člověk ochoten vynaložit energii na získání nějakého předmětu, nesmí být pro něj tento předmět volně dostupný (ni pitná voda z potoku za domem) 2) Užitečnost - daný předmět musí mít pro jedince nějakou užitnou hodnotu (ni lednička v Arktidě).

Celkový užitek: uspokojení spotřebitele z celého množství statku. Celkový užitek se s každým párkem zvyšuje, avšak tyto přírůstky uspokojení jsou čím dál tím menší.

Mezní užitek: přírůstek uspokojení z další dodatečné jednotky statku. Mezní užitek s rostoucí spotřebou klesá.

Poptávané množství: je číslo! Změna poptávaného množství se projeví posunem po poptávkové křivce.

Poptávka: je funkce! Změna poptávky znamená posun celé křivky. Ukazuje závislost poptávaného množství statku na jeho ceně. Říká nám, kolik statku bude poptáváno při které ceně.

Zákon klesající poptávky: vyjadřuje skutečnost, že s růstem ceny křivka poptávky klesá.

Kardinalistický přístup: předpokládá, že spotřebitel dokáže vyjádřit mezní užitek v peněžních jednotkách, resp. dokáže říci, o kolik či kolikráte je pro něj jeden statek užitečnější než jiný.

Ordinalistický přístup: předpokládá, že spotřebitel volí mezi různými kombinacemi spotřebovávaných statků podle užitku, který mu přinášejí, a sestavuje preferenční stupnici.

Důchodový efekt: při růstu ceny určitého statku je spotřebitel vlastně chudší než dříve, má jakoby menší důchod a omezí tedy spotřebu nejen tohoto statku, ale i jiných statků. Je-li důchod kupujících daný, mohou za něj při nižších cenách koupit větší množství zboží a naopak. A zároveň při nižších cenách mohou výrobek kupovat i lidé s nižšími příjmy.

Substituční efekt: když cena určitého statku roste, spotřebitelé se jej snaží substituovat (nahradit) jiným statkem, který do určité míry plní funkce sledovaného statku, který nelze substituovat v plném rozsahu. Při zvýšené ceně mění spotřebitelé strukturu své spotřeby.