Otázka 20 - Monetární politika

Nákladem držení peněžních zůstatků jsou ušlé výnosy, které by majitel získal uložením aktiva v jiné formě. Z toho plyne, že poptávka po peněžních zůstatcích je nepřímo závislá na úrokové míře.

1. Motivy držení peněžních zůstatků

1. Transakční motiv

Lidé poptávají peněžní zůstatky z tohoto motivu, aby mohli provádět běžné peněžní operace (nákupy zboží, služeb, atd). Kromě plánovaných výdajů lidé počítají i s výdaji neplánovanými. Tento motiv je zapříčiněn zejména časovým nesouladem příjmů a výdajů. Transakční motiv je rozhodováním mezi likviditou a výnosem. Tzn.: necháme si půlku výplaty úročit na účtě a zbytek vybereme nebo budeme nechávat úročit více než půlku výplaty?

1. Opatrnostní motiv

Peněžní zůstatky jsou aktiva s velmi nízkým nebo žádným rizikem, tomu odpovídá výnos – žádný nebo velmi nízký výnos. Opatrnostní motiv je rozhodováním mezi rizikem a výnosem.

1. Spekulační motiv

Jde o peníze držené v očekávání poklesu cen obligací (růstu úrokových sazeb).

1. Peněžní trh

Je označením té části finančních trhů, která slouží k získávání krátkodobých úvěrů a na které se obchoduje s finančními instrumenty se splatností do jednoho roku. Typickými cennými papíry obchodovanými na tomto trhu jsou státní pokladniční poukázky. V rámci tohoto trhu provádí Česká národní banka (dále jen ČNB) repo operace tzn.: ČNB přijímá od bank přebytečnou likviditu a bankám předává dohodnuté cenné papíry. Po uplynutí doby splatnosti proběhne výměna CP za finanční obnos navýšený o úroky. Aktiva na peněžním trhu mají nízké riziko, plynou z nich malé úroky, avšak jejich likvidita je relativně vysoká.

1. Past na likviditu (definoval Keynes)

Je to situace, kdy monetární zásahy národní banky do ekonomiky nestačí na zvrat ekonomické krize celého systému. CB ve snaze ekonomiku rozhýbat už postupně slevnila peníze na minimum (snížila úrokové sazby na 0 %), ale ani to stále nestačí na zvrat a opětovný růst zaměstnanosti. Spekulativní poptávka absorbuje všechny přírůstky peněžní zásoby, místo aby se tyto investovaly (spekulanti předpokládají deflaci a růst hodnoty peněz).

Řešení podle Keynesiánců: Umělé zvýšení poptávky po pracovní síle a vypsáním státních zakázek (např. investice do stavební infrastruktury, nové Pandury atd.).

Řešení podle Monetaristů (Milton Friedman): Obejít obvyklé oficiální institucionální partnery CB a "rozhazovat peníze z vrtulníku" lidem přímo.

1. Řízení měnového agregátu

Měnové agregáty představují souhrn peněžních prostředků s určitým stupněm likvidity. Značí se velkým písmenem M a číslicí 1 - 5. Měnový agregát vyššího stupně zahrnuje předchozí měnový agregát a nějaké jiné, méně likvidní aktivum. Rozdělení měnových agregátů (podle likvidity) může být v různých ekonomikách rozdílné a mění se i v čase. M1 = H (hotovost) + BV (běžné vklady); M2 = M1 + TV (termínované vklady) + OV (ostatní vklady); M3 = M2 + VCM (vklady v cizích měnách); M4 = M3 + vklady v nebankovních institucích v domácí měně a krátkodobé cenné papíry v domácí měně; M5 = M4 + ostatní cenné papíry v domácí měně. Agregáty M1 a M2 dávají ČNB signály o vývoji ekonomiky a ta je pak zohledňuje při rozhodování o monetární politice. Definice agregátu dle ČNB: „Představují množství peněz v ekonomice a jsou propočteny z pasiv měnového charakteru rezidentských měnových finančních institucí (tzv. sektoru tvorby peněz) vůči jiným rezidentským sektorům (tzv. sektoru držby peněz). Peněžní agregáty se liší podle stupně likvidity jednotlivých složek.“ Řízením měnových agregátů se myslí ovlivňování velikosti jednotlivých prvků, ze kterých se agregáty skládají pomocí měnových nástrojů CB.