Mikroekonomie 2 PMIKP - Tahák

2 Rozhodování spotř. V závislosti na velikosti důchodu

Spotřebitel omezen výší svého důchodu a cenami statků. Px*X + Py*Y = I. I je důchod spotř. Graficky = linie rozpočtu či rozpočtvé omezení. Plocha pod přímkou = všechny dostupné kombinace Px*X + Py*Y ≤ I. Průsečík s osou x = spotřebitel vynakládá celý důchod na nákupu statku X a naopak. MRSc odvozená z linie rozpočtu: Y = (I/Py) – (Px/Py)*X.

Optimum spotřebitele

a) kard.přístup = má za to, že spotřebitel měří užitek penězi, které je ochen za statek zaplatit – provnácá zda nabízená cena odpovídá přírůstku TU i MU, pro případ, že by statku koupil více. Za optim.množství pak považuje takové, kdy MUi = Pi. Optimum kombince dvou statků: (MUx/Px) = (MUy/Py) a to se rovná MUx/MUy = Px/Py.

b) ordinal.přístup = pro určení optimál. Kombinace používá poměr mezích užitků, což je MRSc. Určení přes linii rozpočtu nebo Lagrangeou fci.

2 Přebytek spotřebitele

= rozdíl mezi TU plynoucím ze spotřeby jednoho statku a výdaji na jeho získání.Podstata je v zákonu kles.mez.užitku.

3 Rozhodování spotř. v podmínkách rizika

- spotřebitel se rozhoduje v podmínkách nejistoty. Pokud lze stanovit pr-nost, rozhodování se označuje za aktivitu probíhající v podmínkách rizika. Riziko má 2 stránky – krizový jev a frekvenci plus pravděpodobnost opakování v budoucnu. Pravděpodobnost urč.jevu se shoduje s jeho relativní četností. Relativí = jaký počet případů variantního jevu v porovnání s celkovým počtem všech jevů možných může nastat v urč.časovém úseku. Objektivní pr-st = data určená pozorováním, udávající četnost s jakou se stejné jevy vyskytovali v minulosti. Subjektivní pr-st = osobní zkušenost lidí.

3 Očekávaný výsledek EX

Je střední hodnota všech možných výstupů, tj. vážený průměr, kdy pr-st každého výstupu je brána jako váha. EX = ∑ Xi * лi, kde лi je pr-st že nastane důsledek Xi. EX = X1* л1 + X2* л2. Lidé nevolí tu variantu, která by jim přinesla nejvyšší Spotřebitelé se však snaží maximalizovat očekávaný užitek.

3 Očekávaný užitek EU

Celkové potencionální volby X, sestávající z n variant všech v úvahu připadajících výstupů Xi s funkcemi užitku těchto variant U(Xi) a s pr-stmi těchto variant лi je definován rovnicí: EU(X) = ∑ U (Xi) * лi, v případě dvou možných výsedků s dvěma pr-stma EU(X) = U(X1)* л1 + U(X2)* л2.

3 Odvození fce užitku

Axióm kontinuity umožňuje odvodit hodnoty užitku pro jednotlivé variantní výsledky rozhodnutí, resp. Stanovit soubor čísel vyjadřující velikost preferencí pro jednotlivé výstupy, preferencí založených na velikosti užitku. Konstrukce fce užitku: 1) Seřadit výstupy podle preferencí, 2) Určit ibivolně vyšší hodnotu užitku nejvíce preferovaného výstupu a nižší hodnotu užitku nejméně preferovaného výsledku – stanovení měřítka, 3) Vypočítat hodnoty užitku pro střední výsledky.