Otázky ke zkoušce - agroekologie

Jednotlivé druhy mají odlišné ekologické niky, dokonce i druhy blízce příbuzné se ve využití prostředí liší (například pstruzi? Známe pstruha potočního, jezerního, duhového a každý osidluje jiný typ vody.). Druhy se během evoluce vyvíjeli tak, aby si minimálně konkurovali.

41 . Genekologie: definice, variabilita a její příčiny a projevy

Genekologie – věda studující geneticky podmíněnou variabilitu druhů, jako přizpůsobení prostředí.

Přírodní výběr vede k maximálně možné adaptaci lesních stromů k místní variabilitě a klimatu. Genekologické diferenciace jsou rysem všech organizmů. Často musíme od sebe dvě blízké populace oddělit, mluvíme o rasách ( geografická rasa, klimatická rasa,…) Genekologickou diferenciací působí místní odlišnosti ve významných klimatických parametrech prostředí – průměrné teploty, fotoperiodita,… Jeden z důležitých faktorů je ukončení růstu rostlin na podzim.

Stromy v mírném pásmu nesmí růst příliš dlouho – zmrzly by. Ale nesmí růst ani moc krátkou dobu, mohli by je ostatní zastínit. Vstup do dormance řídí fotoperiodita.

Variabilita mezi jednotlivými stromy ve stejných zeměpisných šířkách je dána nadmořskou výškou. Stromy, které rostou ve větší výšce ukončují růst dříve.

Genetická diferenciace ovlivňuje tok genů a selekční tlak. Důležitá je selekce – populace mají tendenci zůstat podobné při působení podobných selekčních sil, ale diferencují se při různých.

Tok genů je omezen schopností disperze pylu a semen, počtem stromů, rozdíly v době kvetení mezi jedinci. Pyl se může dostat desítky km od mateřské rostliny. Jeho život závisí na podmínkách, které určuje prostředí, v kterém se právě vyskytuje ( zda je schopen konkurence). Semena se šíří do vzdálenosti několika desítek metrů.

Bereme také v potaz izolační mechanizmy, které dělíme…

• Působí před oplozením (brání oplození )

• Působí po oplození ( brání vývoji zygoty,…)

Genetická diferenciace mezi druhy vede k tomu, že každý druh obsahuje jinou niku. U lesních stromů 3 komponenty niky…

• Časová složka

• Fyziologická složka

• Prostorová složka

42 . Proměny druhů : diferenciace, izolace, hybridizace, polyplodie

Druhy tvoří populace. Co je to druh? Je to určité množství jedinců, kteří jsou schopni se spolu rozmnožovat za vzniku plodného potomstva. Jedinci si spolu vyměňují genetického informace, aby to bylo co nejvýhodnější.

Vznik druhů – rozštěpení na několik populací jedinců, kříží se v rámci populací, NÉ mezi populacemi. Druh zaniká, pokud zaniknou všechny jeho populace.

Vznik druhu – SPECIACE – Dělíme na dva základní druhy

• 1.) Sympatrická speciace – bez předchozího oddělení populací, způsobena rozdílnou ekologickou specializací jedinců v rámci druhu – koljuška ( V jezerech jsou dva typy. Jeden typ žere plankton a je u dna, druhý druh je masožravec a žije u hladiny – nejsou schopni se spolu množit –a nepotřebovali k tomu žádnou geografickou bariéru). Do této skupiny speciace patří ještě Hybridizace – zkřížení dvou rodičovských druhů a Polyploidie – což je zmnožení počtu chromozomů. Tyto dvě skupiny se týkají především rostlin.

• 2.) Alopatrická speciace - Začne se uskutečňovat, pokud se vyskytnou nějaké přírodní zábrany (geografické – pohoří, moře). Mají poté jiný genofond a jsou odlišné. Mohou se křížit, ale potomstvo je hůře vyvinuté. Dobrý příklad by se dal demonstrovat na sýkorce modřence (Jeden typ žije na louce, druhý typ v lese. V každém tomto prostředí je max. obživa v jinou dobu. Kdyby se spolu zkřížili, byly by mláďata v období, kdy není žádná potrava a zahynuli by. Je to pro ně nevýhodné) – dá se mluvit o REPRODUKČŇÍ IZOLACI. Ta ovšem není v tomto případě ovlivněna geografickými bariérami.