Otázky ke zkoušce - agroekologie

Druhy s menší tělesnou velikostí spotřebují méně energie, a tak se mohou namnožit více, než-li větší živočichové ( Ti si začnou dříve konkurovat o zdroje). Tělesná velikost souvisí opravdu s populační početností velmi úzce. Menší druhy jsou obecně početnější, než-li druhy větší. (Mravenců je více než-li slonů). Zjistíme, že ty úplně nejmenší druhy jsou nejpočetnější. Proč? Protože tyto druhy mají velké energetické ztráty a tak jsou odkázáni na využívání vzácných, ale hodnotných zdrojů.

S početností živočichů úzce souvisí GENERAČNÍ DOBA A RYCHLOST ROZMNOŽOVÁNÍ.

• Zvláště u r-stratégů – jejich populace jsou neustále vystaveny neustálým disturbancím. A proto ti, kteří se rychleji namnoží, mají větší šanci na přežití. Nahradí svoje ztráty. Většinou však platí, čím jsou organismy menší, tím mají kratší generační dobu, rychleji se rozmnožují ( Netrvá jim tak dlouho, než-li dospějí)

• U rostlin je to na první pohled jednodušší. Početnější jsou ty druhy, které jsou nejmenší (více se jich vejde na jednotku plochy) a konkurenčně zdatnější ( zdatnější vytlačí ty méně zdatné – samozřeďování . U rostlin hraje velkou roli konkurence. Komplikuje se to však tím, že ty malé početné druhy jsou méně konkurence schopné, než-li ty větší, protože je jednoduše přerostou a zastíní. O reálné populační početnosti ve velké míře rozhoduje prostředí (někde převažují malé a hojné rostliny – louka, někde převažují konkurenčně zdatnější druhy – stromy na okraji louky)

Obecně platí…

Specializované druhy, specializované na určité podmínky (ty, které mají úzkou ekologickou niku) budou celkově méně početné – mají prostě k dispozici méně zdrojů. Tyto druhy budou dosahovat nižších hustot a proto budou tedy vzácnější

Druhy…

• Jádrové – Mají vysokou lokální hustotu, rostou na mnoha lokalitách

• Satelitní - Mají nízkou lokální hustotu, jsou vzácné

Některé druhy se tomuto pravidlu vymykají. Vyskytují se na omezeném území ve velkém počtu, nebo opět naopak řídce na velkém území.

37. Teorie alokace energie

Alokace – přiřazení zdrojů (rozdělení)

Teorie alokace je založena na následujícím principu. Množství energie, které organismus může asimilovat je konstantní. Může se měnit jen pozvolnými evolučními kroky. Ostatní přijatá energie projde organismem, aniž by byla asimilována. Asimilovaná energie je rozdělena – ALOKOVÁNA.

Manipulacemi s genomem se docílí toho, že větší část asimilované energie je u šlechtěnců alokováno do zemědělsky výhodné vlastnosti – Alokační zisky (do produktu, využití N2,…), ty jsou však zákonitě vyvažovány alokačními ztrátami (krátká stébla, kratší kořenový systém,…)

Tyto alokační ztráty se mohou ekonomicky výhodně nahradit dodatkovými vstupy (ochrana rostlin, hnojení,…)