Otázky ke zkoušce - agroekologie

Heterotrofové z organických látek berou uhlík, který je pro ně potřebný. Rozkladem organických látek získávají potřebnou energii pro důležité biologické pochody. Vývojově jsou primitivnější, jsou závislý na jiných organismech, kteří jsou schopni organické látky syntetizovat.

Z rostlin mezi heterotrofy patří nezelené rostliny, ale i klíční rostlinky zelených rostlin ( Berou zásobní látky ze semene, než-li začnou fotosyntetizovat), ale i orgány zelených rostlin, které nemají chloroplasty (květ, kořeny, plody,…)

Heterotrofy dělíme na…

• Saprofyty- Organické látky berou z odumřelých organizmů. V přírodě mají veliký význam ( rozklad rostlin i živočichů). Mění organické zbytky na jednoduché organické látky. Konečné produkty jedněch saprofytů, jsou zdrojem jiných saprofytů.

• Parazity – Berou živiny jinému organismu. Často do něho vylučují různé zplodiny. Například TOXINY. Používají haustorie (kokotice). Někteří paraziti mají více mezihostitelů (rez, dříšťál)

• Poloparazity – semenné rostliny s chlorofylem. Organické látky si vytvářejí sami fotosyntézou, a minerální látky berou hostiteli (jmelí, světlík,…)

Hostitel se může mnoha způsoby bránit. Pro rostliny je nejlepší, když mají silný epiderm, silnou pokožku. Některá pletiva vyšších rostlin používají tzv. FOTONCIDY – látky, které ničí bakterie a houby.

26. Liebigův zákon minima a Shelfordův zákon tolerance

Zákon minima – J. Liebig si v roce 1840 všiml, že růst rostliny je závislý na množství živiny, která je jí dostupná v nejmenším množství. Funkce, růst nebo vývoj organismu jsou omezeny tím faktorem, který je na stanovišti v minimu, tj. působí v souboru všech faktorů nejmenší intenzitou. Samozřejmě „ nejmenší množství“ se nemyslí úplně absolutní nejmenší množství, ale nejmenší relativně k aktuálním fyziologickým potřebám organismů. Př. potřebuje-li organismus nezbytně nejméně x hmotnostních jednotek iontu A a y jednotek iontu B, pak je-li v prostředí dosažitelné množství iontu A menší než x a dosažitelné množství iontu B větší než y, pak iont A bude limitující.

Liebigův zákon minima položil základy ekologie tolerance. Rozšířením se stal : Shelfordův zákon tolerance : kdy, existence organismu je určena rozsahem jeho tolerance, což je na jedné straně minimální, na druhé straně maximální hodnotou nějakého faktoru. Zákon umožňuje nejen omezení daná nízkou hladinou daného faktoru v prostředí ale i omezení vyplývající z příliš vysoké hodnoty daného faktoru, kterou organismus ještě dokáže snést ( tolerovat ).

Velikost všech aktivit organismu např. příjmu potravy, mortalitě v populaci, rychlosti fotosyntézy apod. můžeme vyjádřit funkcí, jejímž grafem je zvonovitá křivka závislosti hodnot daného faktoru. Na této křivce můžeme rozlišit spodní a horní prahové hodnoty a hodnoty maximální. U působení podmínek rozlišujeme nejen šíři tolerance jednotlivých organismů a polohu optima, ale i další parametry. Př. absolutní velikost odchylek : smrtelné- skokově omezí výskyt druhů, i když se vyskytnou jen občas, suboptimální podmínky vyskytující se příliš často, mohou druhy omezit př. omezením reprodukce, růstu apod.