Anatomie - vypracované otázky

Rozdělení kostní tkáně

• rozlišujeme podle uspořádání vláken v amorfní hmotě

  • Vláknitá kostí tkáň – vyskytuje se hlavně u nižších obratlovců, u savců za embryonálního vývoje vytváří ploché kosti lebky, v dospělosti kostní hrboly a drsnatiny

  • Lamelární kostní tkáň – dokonalejší typ kostní tkáně, tvoří většinu kostí kostry, je uspořádána do plotének (kostních lamel), které na sebe těšně přiléhají

    • spongiózní (houbovitá) kostní tkáň – trámce se navzájem kříží a rozvětvují na způsob houbovité struktury, vyplňuje hlavice dlouhých kostí a nachází se uvnitř krátkých a plochých kostí

    • kompaktní (hutná) kostní tkáň – tvoří povrchy všech kostí, kostní lamely jsou do sebe zasunuty na způsob stále užších trubic kolem centrálního kanálu (osteon), uprostřed je centrální kanál, kde probíhají veškeré nervy a krevné cévy

• povrch kostní tkáně pokrývá tenká vrstva fibrózního vaziva nazývaná okostice, z níž pronikají krevné cévy a nervy a vyživují tak kost, chybí v místech spojení kostí s kloubní chrupavkou a v místech úponů šlach a vazů

Vývoj a růst kosti

• kosti vznikají z vaziva nebo z chrupavky procesem zvaných osifikace

• růst do šířky se uskutečňuje díky okostici

• růst do délky je možný do určitého stádia vývoje jedince díky růstové ploténce (někteří živočichové, např. plazi, rostou po celý svůj život)

• začíná v embryonálním vývoji – v těle zárodku se nejdříve vyvine hřbetní struna, která později zaniká a diferenciací mezenchymu se začíná formovat definitivní kostra, v místě budoucí kosti se mezenchym začne zahušťovat v prvotní základ každé kosti, v tzv. mezenchymový blastém z něhož se posléze diferencuje přímo kost nebo chrupavka

  • dezmogenní osifikace – kost vzniká přímo z mezenchymového blastému na vazivovém základě (většina obličejových kostí a kostí lebeční klenby)

  • chondrogenní osifikace – z mezenchymu nejprve vzniká chrupavkový model, z něhož vznikají obratle, žebra, hrudní kost a kosti končetin, chrupavkový základ kostí osifikuje buď z povrchu (perichondrálně) anebo zevnitř (enchondrálně)

    • perichondriální osifikace – zárodečné vrstvy ochrustavice přikládají k chrupavkovému modelu kosti a vytvářejí tenkou ploténku kostní tkáně, která postupně vytváří obalový plášť budoucí kosti, kosti rostou do šířky

    • enchodrální osifikace – začíná po vytvoření osifikačních center v daném chrupavkovém modelu budoucí kosti, ložiska degenerujících chrupavkových buněk, vznikají nepravidelné prostorové kanálky, chrupavka se postupně celá rozruší a na jejím místně vznikne primární kost, zachovává se stále vrstva rostoucí chrupavky, ale ze stran dále osifikuje a kosti rostou do délky, po ukončení růstu postupně chrupavka osifikuje (dle stavu osifikace lze určit věk zvířete), tato kost ovšem není schopna nést plnou zátěž a proto se neustále přebudovává a zpevňuje, uskutečňuje se tak cestou sekundární osifikace – při ní jsou primární kosti rozrušovány osteoklasty a na jejich místech osteoblastocyty budují nové kosti, tento proces probíhá po celý život (ve stáří nebo při některých poruchách ve výživě a v době gravidity samic proces rozrušování kostí převládá nad jejich výstavbou – kosti jsou pak křehké a méně odolné)