Anatomie - vypracované otázky

• Nervová zakončení

  • synapse – místa kontaktů neuronů, přenáší se nervový vzruch z jednoho neuronu na druhý, jedna buňka je zapojena na několik neuronů nebo na jednou neuronu mohou končit výběžky mnoha nervových buněk

  • periferní nervová zakončení – specificky utvářené, buď senzitivní zakončení (receptor – slouží k přijímání podnětu) nebo motorické zakončení (předává vzruchy výkonným strukturám)

Neuroglie

• je soubor specifických neurotických buněk – gliocytů – mají podpůrnou, izolační, metabolickou, fagocytární, reparativní a sekreční funkci

• tvoří nosnou kostru pro vlastní nervové buňky a současně je od sebe izolují

• některé se přikládají ke stěnám krevních kapilár a transportují živiny k neuronům

Tkáň, která je vysoce funkčně i morfologicky specializovaná, schopná přijímat podněty z vnějšího i vnitřního prostředí a zprostředkovat jejich vedení.

Nervová tkáň je uspořádána do orgánů centrální nervové soustavy (mozek, mícha) a periferní nervové soustavy. Základní buněčnou populaci tvoří buňky nervové (neurony) a podpůrné elementy (buňky neuroglie).

Neurony jsou základní morfologickou a funkční jednotkou nervové tkáně. Neurony jsou navzájem spojeny prostřednictvím synapsí.

Dostředivé výběžky přivádí signál k tělu neuronu a označují se jako dendrity.

. Myelinovou pochvu (Schwanova pochva) vytváří na úrovni periferních nervů Schwanova buňka a v oblasti bílé hmoty mozku nebo míchy je tato hmota tvořena oligodendrocyty

Neurogliové buňky se mohou dělit a netvoří synapse. Patří sem astrocyty, které mají velice dlouhé výběžky. Jedním ze svých výběžků nasedají na stěnu krevní kapiláry. Tyto buňky zajišťují výživu neuronů a jejich reparaci. Zároveň fungují jako buňky podpůrné.

1. HLADKOSVALOVÁ A SRDEČNÍ TKÁŇ.

Hladkosvalová tkáň

• složena z vřetenovitých buněk, které se sdružují do svazků (např. vzpřimovač chlupu v kůži) nebo do plochý listů či vrstev (většina vnitřností)

• buňky na sebe těsně přiléhají a jsou spojeny jen velmi malým množstvím mezibuněčné hmoty

• činnost je řízena autonomními nervy (nepodléhá vlastní kontrole – nemůžeme ji ovlivňovat)

• přenos podráždění se děje prostřednictvím chemických látek – mediátorů, které jsou uvolňovány na nervových zakončeních

• podrážděním se hladkosvalové buňky zkracují, jádro se spirálovitě stáčí a cytoplazma se hromadí v centru buňky

• hladká svalovina se smršťuje pomalu, rytmicky a prakticky bez únavy (zato však trvale)

Srdeční tkáň

• má po stránce funkční i morfologické některé společné znaky s hladkou i příčně pruhovanou svalovinou

• skládá se ze srdečních svalových buněk

• buňky se navzájem spojují svými úzkými póly ve vláknité trámce (navzájem se spojují a vzniká prostorová síť)

• mezibuněčné kontakty jsou velmi pevné (= interkalární disky)

• je inervována autonomním nervovým systémem

• kontrahuje se samostatně, rytmicky, nezávisle na vůli jedince a nepodléhá únavě

• tvoří hlavní část srdečních komor a předsíní (myokard)