EKOLOGI - základní text

subpopulací. To bylo potvrzeno  např.  v Americe  u  motýlů  z rodu 
Euphydrias

, kde populační hustoty lokálních populací silně kolísají, 

ale populace jako celek má tendenci přetrvat. 

Dá se předpokládat, že úroveň emigrace z lokální populace 

je  tím  vyšší,  čím  vyšší  je  její  populační  hustota  (to  je  dáno 

negativními sociálními interakcemi a omezením zdrojů). Pokud je 

ovšem  populační  hustota  v nějaké  stanovištní  plošce  odrazem 
environmentální stochasticity, pak je pra

vděpodobný i  následující 

scénář:  máme-li metapopulaci složenou ze dvou populací, v 

příznivých  letech  budou  hustoty  u  obou  populací  vzrůstat,  ale 
v 

nepříznivých  letech  budou  klesat  a  mohou  klesnout  až  na 

takovou  úroveň,  že  nedovolí  vzájemné  migrace  a  obě  současně 
vyhynou. Tato situace se nazývá korelované vymírání (correlated 
extinction). Pokud ovšem demografická situace neodráží 

environmentální  stochasticitu  a  populační  procesy  jsou 
v 

subpopulacích  vzájemně  nezávislé,  potom  má  celá 

metapopulace daleko větší šanci na přežití.  

 
Úroveň  genetické  variability  v metapopulaci  je  určena 

interakcí mezi populační početností, extinkcí a kolonizací 

Zopakujme, že souhrnné genetické složení populace se 

nazývá 

genetickou strukturou. 

Genetická variabilita je 

„nárazníkem“ p

roti současným  i budoucím proměnám prostředí a 

malé populace jsou zvláště citlivé na ztrátu této variability. U nich 

totiž mohou náhodné události způsobit genetický drift. Jaká je však 
dynamika genetické variability v metapopulaci? Mohou události 
extinkcí