EKOLOGI - základní text

analytické  teorie  krajinné  ekologie.  Bez  zjednodušujících  předpokladů  by  i  vývoj  v metapopulační 
teorii byl pomalejší a obtížný. 

Tento základní rozdíl je znázorněn na obr. 17-16. Metapopulační teorie 

rozpozná a studuje jen 5 stanovištních plošek, z nichž 4 jsou obydlené a 1 nikoliv se vzájemnými 
interakcemi (a), zatímco vložíme-

li  tutéž  metapopulaci  do  skutečné  krajiny  (b),  vidíme,  že  např. 

pohyby  jedinců  jsou  ovlivněny  detaily  struktury  krajiny.  A  teprve  z této  struktury  např.  vidíme,  že 
pohyb z a do d 

se děje jinou cestou než z d do a a e je možná izolováno pro to, že je odděluje oblast, 

která je nevhodná pro pohyb (

migrační bariéra) od ostatních plošek. 

13. 

POPULAČNÍ DYNAMIKA (FLUKTUACE A CYKLY POPULACÍ) 

S 

postupem  času  mění  populace  organizmů  v přírodě  svoji  prostorovou (velikost,  rozšíření), 

demografickou  (věkovou)  i  genetickou strukturu.  To  je  dobře  patrné  z  pozorování  typu:  letos je 

nejvíce  chroustů,  co  pamatuji;  nebo:  moje  zvýšená  alergie  mi  napovídá,  že  je  neobyčejně  mnoho 

pylů. Z praktických důvodů  jsou  nejdůležitější  změny populační početnosti (či  hustoty).  V některých 

případech je kolísání (fluktuace) velikosti populací pravidelné a nabývá tak charakteru pravidelných 

cyklů.  Důvody  pro  tyto  změny  jsou  velmi  složité.  Jistě  zde  hrají  roli  podmínky  prostředí  (které  se 

ovšem také samy proměňují) ovlivňující porodnost a úmrtnost. Ale také sehrávají svou roli interakce 

jedinců  v rámci  populací  a  také  samozřejmě  populace  interagují  s populacemi  ostatních  druhů