EKOLOGI - základní text

a kolonizací měnit vliv populační početnosti na genetickou 

variabilitu? Zachová metapopulace jako celek geneticko u 

variabilitu  i  přes  vysoký  genetický  drift  u  lokálních  populací? 

Samozřejmě,  že  tyto  otázky  jsou  zvláště  významné  pro  ochranu  ohrožených  druhů, které žijí ve 

fragmentovaných  stanovištích,  anebo  v  navzájem  izolovaných  přírodních  rezervacích.  Jsou  také 

důležité  pro  populační  genetiku,  která  se  dlouho  zabývá  genetickou  diferenciací  mezi  populacemi 

(která je klíčovou pro vznik druhů). Opět zdůrazňujeme střední úroveň migrací mezi subpopulacemi. 
Je-li totiž tato migrace zcela volná a 

běžně  k ní dochází,  potom  není  důvodu  očekávat  nějakou 

genetickou rozdílnost subpopulací, a pokud je velmi omezená, pak jsou tyto populace izolované, bez 

genetické  výměny.  Takže  u  metapopulací  očekáváme  střední  úroveň  genetické  diferenciace  mezi 

lokálními populacemi  vzhledem ke střední úrovni toku genů. Genetickou  variabilitu  zvyšuje  velikost 
(sub)populace a snižuje vysoká rychlost migrace mezi subpopulacemi. Z toho by se dalo usuzovat, 

21 

že  větší  genetická  variabilita  bude  u  těch  metapopulací,  které  vytvářejí  větší  subpopulace  s nižší 
mírou migrací.  

Dá se však prokázat, že 

některé způsoby vymírání a kolonizace vedou k drastickému snížení 

genetické diverzity

.  Předpokládejme, že máme metapopulaci 

(obr. 17-

14) tvořenou třemi dílčími populacemi (v ploškách 1, 2 

a 3), všechny mají na počátku stejný počet jedinců a všechny 

mají  na  počátku  vysokou  genetickou  diverzitu.  Populace 
v plošce 1 vyhyne v 18. generaci a je rekolonizována ve 20.