EKOLOGI - základní text

sink),  kde  některé  lokální  populace 

(zdrojové) mají delší dobu 

kladnou růstovou rychlost a jiné populace (spádové, úložné) mají zápornou 

růstovou rychlost. 

Velikost  stanovištních  plošek  a  jejich  hustotu  (vyjádřenou  např.  jako  průměrnou  vzdálenost 

mezi nimi) můžeme zahrnout do základního metapopulačního modelu (dp/dt=mp(1-p)–ep). Rychlost 
kolonizace (migrace) se snižuje s rostoucí vzdáleností  D

.  Tento  vztah  můžeme  vyjádřit  např. 

negativní exponenciální funkcí m=m0e

-aD kde m

0 a a  jsou parametry. Tvar této f unkce je zobrazen na 

obr. 17-

5. Nyní předpokládejme, že rychlost vymírání e je také nepřímo úměrná velikosti stanovištní 

plošky (ozn

ačme ji A), takže populace ve velkých ploškách mají menší pravděpodobnost, že vyhynou 

než ty v 

malých ploškách. Toto můžeme modelovat stejnou funkcí, takže dostáváme e=e

0e

-bA, kde e

0 

a  b 

jsou  opět  parametry.  Tvar  funkce  znázorňující  vztah  mezi  A  a  e  je úplně  stejný  jako  té,  která 

19 

vyjadřuje  vztah  mezi  D  a  m  na obr. 17-5.  Obě  dvě  rovnice  můžeme  dosadit  do  rovnice  pro 
rovnovážnou metapopulaci p^=1-e/m 

a  po  úpravě  dostáváme  p^=1-(e

0/m0).e

-bA+aD. Tato rovnice 

ukazuje,  jak  průměrná  plocha  stanovištní  plošky  (A) a  průměrná  vzdálenost  mezi  stanovištními 
ploškami (D

)  ovlivňují  rovnovážnou  hodnotu  přetrvání  metapopulace  v ploškách. Je-li  e

0/m0 

konstanta, pak z této rovnice vidíme, že A a  D 

se navzájem kompenzují a to je obzvláště nápadné, 

pokud položíme a=b=1 (potom exponent u e bude -A+D