EKOLOGI - základní text

přírodních  populací,  které  se  vyskytují  v oddělených  ploškách.  Tak  např.  jmelí  se vyskytuje na 

stromech a každý strom tedy může být považován za stanovištní plošku a tyto plošky jsou odděleny 
prostory, kde stromy nerostou, a tudíž jsou pro jmelí jako parazitickou rostlinu neobyvatelné. Dalším 

příkladem metapopulací jsou populace druhů, které obývají mezery v lesích. Jakmile mezera zaroste 

opět  stromy,  stanovištní  ploška  těchto  druhů  zaniká  a  s ní  i  lokální  populace.  Mnoho  příkladů 

metapopulací bylo publikováno u motýlů, kteří jsou často hostitelsky specifičtí a jejichž živné rostliny 
samy jsou omezené na stanovištní plošky

. Také řada druhů ptáků obývá stanovištní plošky utvářené 

určitou vegetací. 

Ekolog ILKKA HANSKI z Univerzity v Helsinkách zúžil pojem metapopulace na ty populace, které 

splňují  4  podmínky:  1)  vhodná  stanoviště  populace existují v podobě  oddělených  stanovištních 

plošek, které mohou či nemusí být obsazeny rozmnožujícími se lokálními populacemi, 2) i ty největší 

lokální  populace  mohou  vymřít,  3)  jednotlivá  stanoviště  nesmí  být  příliš  izolována,  vždy  musí 
existovat možnos

t rekolonizace po lokální extinkci a 4) populační dynamiky lokálních populací nejsou 

synchronní. 

 
Jednoduché metapopulační modely jsou založeny na rovnováze mezi lokální extinkcí a 

rekolonizací 

Označíme-li  p  proporci  stanovišť  v daném  čase  obývaných  (např.  je-li  p=0,7, potom z 10 

stanovištních plošek bude 7 obývaných a 3 neobývané), potom 1–p  bude proporce neobývanýc h 

stanovišť  (v  našem  příkladu  1-0,7=0,3).  Rychlost  změny  proporce  obývaných  plošek  p  je dána 
vztahem dp/dt=mp(1-p)-ep, kde m je rychlost rekolonizace stanovištní plošky a e