EKOLOGI - základní text

jakousi  střední  míru  migrace  mezi  ploškami,  protože  je-li migrace  velmi  malá,  pak  vlastně  jde  o 
izolované populace a je-

li  velmi  vysoká,  pak  vlastně  jde  o  jedinou  populaci  a  ne  o  metapopulaci. 

Neuvažuje se zde také o rozdílných obtížích, s 

jakými  jedinci  překonávají  vzdálenost  od  jedné  ke 

druhé plošce. To samozřejmě souvisí s mnoha rysy krajiny (např. je-li mezi ploškami nějaká migrační 

bariéra nebo naopak nějaký migrační koridor).  

 
Součástí struktury metapopulace je velikost a hustota stanovištních plošek  
Odstraněním zjednodušujících předpokladů se Levinsův model zpřesní. Pro zpřesnění mohou 

být např. do modelů zahrnuty charakteristiky struktury metapopulace (stanovištní plošky jsou různě 

veliké a v prostoru různě uspořádané) nebo populační dynamiky lokálních populací (např. modelem 

věkově strukturované populace založeným na úmrtnosti a porodnosti, který byl popsán v předchozích 
kapitolách).  

Obsazenost jednotlivých stanovištních plošek je dána 

zejména  velikostí  těchto  plošek  a  jejich  hustotou.  Často  se 

ukazuje,  že  čím  větší  je  stanovištní  ploška,  tím  větší  je 

pravděpodobnost, že bude daným druhem obsazena (a 

naopak čím menší ploška, tím je tato pravděpodobnost nižší). 
Také se ukazuje, že procento obsazených plošek roste tam, 
kde je vysoká hustota plošek (tj. jsou blíže k 

sobě)  než  tam, 

kde jsou izolovány. Toto 

je důležité u ohrožených druhů, které 

obývají fragmentovanou krajinu. 

Různí autoři studovali celou řadu struktur metapopulací. 

Metapopulace typu kontinent–ostrov jsou takové, u nichž se 
izolované stanovištní plošky („ostrovy“) nacházejí poblíž jedné 
veliké plošky („kontinent“), kde populace nikdy nevyhyne. 
Jiným typem struktury metapopulací jsou zdrojové–spádové 
metapopulace  (source  -