EKOLOGI - základní text

náročné  samičí  funkce  nedovolí  alokaci  většího  množství  zdrojů  do  podobných  činností. 
Monogamie 

je  tvorba  párového  svazku,  který  přetrvává  po  celou dobu vyžadovanou pro 

výchovu potomstva z 

jednoho  páření,  ale  může  také  trvat  doživotně.  Monogamie  vzniká 

zejména  tam,  kde  samci  mohou  podstatně  přispět  k počtu  a  přežívání  potomstva.  Proto  je 

běžná  u druhů, u nichž jsou potomci dlouhodobě  závislí na rodičích a obě pohlaví jim  mohou 

33 

poskytnout  péči.  Není  běžná  u  savců,  protože  výživa  mateřským  mlékem  je  specializovanou 
úlohou pouze samic, ale  je 

běžná  u ptáků,  a  to  zejména  u  těch  druhů,  kde  rodiče  krmí  své 

potomstvo (

čili u druhů krmivých, nidikolních).  

 
Systémy páření jsou závislé na stanovišti a potravě 
Jedním z prvních, kdo rozpoznal adaptivní povahu systém

ů pářením, protože si uvědomil 

vztah  mezi  systémem  páření  populace  a  jejím  stanovištěm,  byl  anglický  etolog  JOHN  CROOK. 
V letech 1964 a 65 zve

řejnil  výsledky  výzkumu  jedné  skupiny  afrických  ptáků,  u  nichž 

monogamie  převládala  u  hmyzožravých  druhů  obývajících  lesy  a  savany,  zatímco  polygynie 
byla pravidlem u semenožrav

ých  druhů  otevřených  savan  a  jiných  travních  porostů.  Tato 

empirická pozorování 

byla základem hypotéz a modelů, které vysvětlují mechanizmy, s jakými 

selekční faktory prostředí mění chování.  

VERNER spolu s WILLSONEM  navrhli model, podle kterého dochází ke vzniku polygynního