EKOLOGIE - doplňkový text

stejně  jako  v předchozích  kapitolách.  Ovšem  budeme 

používat  nikoli  diferenciální,  ale  diferenční  rovnice,  což 

znamená  (kromě  jiného),  že  označení  t  bude dobou 
trvání jedné generace.  

V 

každé  generaci  budeme  mít  určité  množství 

hostitelů H(t) a z nich může být parazitoidem  napadena 

jen  část, kterou  označíme  H

a. Tato 

část  hostitelů  bude 

v 

průběhu  jedné  generace  odstraněna  (zahubena) 

činností  parazitoidů  a  o  toto množství  se zmenší jejich 

populace.  A  tak  množství  hostitelů,  kteří  odolají 

parazitoidům  v příští  generaci  (v  čase  t+1) se dá 

jednoduše  vyjádřit takto: [H(t)-H

a

]. Pro vyčíslení celkového 

počtu hostitelů musíme tento počet ještě znásobit plodností 

vztaženou  na jednoho člena populace (b) a poté můžeme 

psát  diferenční  rovnici:  H(t+1)=b[H(t)-H

a]. Každý 

z 

napadených  hostitelů  (H

a

)  může  dát  vznik  jistému  počtu 

potomků  parazitoidů  (c).  A  tak  počet  parazitoidů 
v 

následující generaci můžeme vyjádřit jako P(t+1)=cH

a.  

Vidíme, že žádná z 

těchto  rovnic  nebere  v úvahu 

velikost populace parazitoida. Nicholson a Bailey 

předpokládali,  že  parazitoidi  vyhledávají  v dané oblasti 

hostitele  naprosto  náhodně  a  nakladou  na  něj  určitý 

konečný  počet  vajíček.  V kap.  14  jsme  viděli,  že  chování 

náhodné  diskrétní  veličiny  se  ve  svém  rozložení  řídí 

Poissonovým  pravděpodobnostním  rozložením  (p(X)=μXe–

μ/X!), kde μ je aritmetický průměr  náhodné proměnné  X, e