PORADENSTVÍ

  termín  byl  poprvé  použit  k  popsání  vzdělávacích  programů  pro  dospělé  v  Anglii  (v 

polovině 19. století)  

 
 V 1950 – 60. léta - Univerzity v USA 
Teaching – research – extension 
Vyučování <–> výzkum do praxe <–> šíření výzkumu 

  diseminace relevantních informací (poskytování a šíření významných informací)  
  nezávislost zdrojů informací 

 
EXTENSION JAKO FORMA DIREKTIVNÍHO PORADENSTVÍ 
1.  Klient nepřebírá iniciativu 

  klient  je  pasivní,  podřídí  se  poradci  a  sám  jen  velmi  zřídka  vyhledává  jinou  pomoc, 

pokud  se  mu  pomoci  od  poradce  nedostává.  Klient  se  stává  submisivní  ve  vztahu 
s poradcem 

  řešení  problému,  které  má  již  vyzkoušené  v  konkrétní  situaci,  nedokáže  zobecnit  a 

použít základní principy při řešení jiného, i když podobného problému 

2. Klient se může dostat do odporu vůči poradci 

  časem  se  klient  může  dostat  do  konfliktu  s  poradcem,  oba  pociťují  svou  spolupráci 

jako nemožnou, každý vidí důvod na druhé straně v nepochopení potřeb 

  dá se říct, že pokud jsou oba direktivní, nedochází k vytvoření partnerského vztahu, 

ale k opozici, kdy oba stojí proti sobě a ne vedle sebe při řešení problémů 

 
Postup: (dělá poradce) z knihy týkající se hodnocení pracovníků 1. Určení problému 
2. Objasnění jeho podstaty 
3. Stanovení kroků nápravy 
Postup  direktivního  poradenství  vyžaduje,  abyste  určili  problém,  objasnili  jeho  podstatu 
zaměstnanci  a  pak  mu  řekli,  co  je  zapotřebí,  aby  udělal  pro  nápravu.  Tento  postup  ale  jen 
málokdo vede k žádoucímu výsledku.  
 
CONSULTANCY JAKO FORMA NEDIREKTIVNÍHO PORADENSTVÍ 
Výhody: