Politologie-zkouska
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Moc jako schopnost ovlivňovat rozhodování – A má moc nad B, pokud dokáže přimět udělat B to, co by sám neudělal
Moc jako nastolování agendy – „skrytá tvář moci“
Moc jako kontrola nad myšlením – A nejen dokáže přimět B, aby udělal něco, co by jinak neudělal, ale dokáže ho navíc přesvědčit, že je to v jeho vlastním zájmu
Princip dělby politické moci
Každý demokratický stát je vystavěn na principu dělby moci (často to aplikují i nedemokratické režimy, aby budily zdání demokratičnosti) – moc by neměla být koncentrována v jednom orgánu, aby nemohla být snadno zneužita a byla možnost větší kontroly; již u Aristotela, Johna Locka, Ch. Montesquiea.
Dělení moci na:
Zákonodárnou – moc legislativní, je zastoupena zákonodárným sborem, jejím úkolem je přijímat rozhodnutí
Výkonnou – moc exekutivní, jejím úkolem je vládnout dle přijatých zákonů a uvádět je v praxi (jde o vládu, prezidenta, monarchu atd.)
Soudní – jde o soustavu (pokud možno) nezávislých soudů, které kontrolují, zda jsou dodržovány zákony; v demokraciích kontrolují i dodržování zákonů ze strany těch, kteří je přijímají
J. Locke neuvažoval o moci soudní, ta podle něj byla součástí moci výkonné, jako třetí složku uváděl moc federativní – tu chápal jako moc vůči ostatním lidem, jde o pravomoc vyhlašovat války, uzavírat spojenectví atd. S mocí soudní přišel až Montesquieu.
3.Metody a teorie užívané politickou vědou
Teorie
Politická věda stejně jako mnoho dalších sociálních věd užívá množství teorií i metodologií.
Metodologický pluralismus = neexistuje žádný obecně přijímaný a „správný“ soubor teorií a metod, které by šlo označit za univerzálně aplikovatelné, vedle sebe žije několik často diametrálně odlišných přístupů.
Teorie je soubor tvrzení o předmětu výzkumu, která považujeme za pravdivá. Vyžaduje se, aby nebyl v rozporu s dosavadními zkušenostmi a výsledky experimentů a byl vnitřně konzistentní.
Základní metateoretické přístupy
Normativně-ontologický přístup – klade důraz na základní pravdy a normy, věří, že lze nalézt objektivní pravdu, která pomůže rozlišit mezi obrem a zlem; kritické hodnocení skutečnosti
Historicko-dialektický přístup – klade důraz na určité normy, ale tyto normy vycházejí z historického vývoje a jsou tímto vývojem prověřené a ověřené; klade důraz na dialektiku (Hegel, Marx)
Empiricko-analytický přístup – odmítá zabývat se hodnotami, nehodnotí, zda je něco dobře nebo špatně, ale pouze zda a jak to funguje; vše co zkoumá, musí být ověřitelné; klade tedy důraz na neutrální postoj vůči studovanému předmětu
Metodologie a metoda
Metodologie – určitý obecný plánovitý postup, který je spojený s dodržováním určitých pravidel a je zamřený na přezkoumání a potvrzení teorií
Metoda – konkrétní postup v rámci metodologie, např. konkrétní způsob sběru dat
Základní dělení: