Politologie-zkouska
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Kvantitativní metody – pracují s daty, která je možné vyjádřit číselně
Kvalitativní metody – pracují se skutečnostmi, které číselně vyjádřit nelze
Komparativní metodologie
Komparace = srovnání; komparativní metoda ale není prostým srovnáním, je nutné splnit tři podmínky:
Definice objektu komparace (musíme přesně říct, co komparujeme)
Určení cíle komparace (stanovit, proč to srovnáváme)
Stanovení kritérií analýzy – existuje kritérium časové (synchronní a diachronní komparace), kritérium podobnosti (podobné nebo odlišné objekty zájmu) a kritérium počtu (případová studie, několik zemí, mnoho zemí)
Teorie politického systému
Holistický přístup, klade důraz na vztahy v celém systému, ne na jednotlivé členy (instituce, jedince, strany atd.).
Do politické vědy teorii přinesl David Easton, původ v biologii a v kybernetice.
Systém není pouze konglomerát částí – jde o výraz pro vnitřní jednotu a nelineární souvislosti mezi prvky. Rozdíl otevřené x uzavřené systémy.
Politický systém je subsystém společnosti. Se svým okolím komunikuje pomocí vstupů (inputs) a výstupů (outputs).
Pro politický systém jsou důležitější vztahy mezi jednotkami než jednotky jako takové.
Systém je pomocí hranic nutné odlišit od okolí – dělí se na členský a analytický politický systém.
Vstupy z okolí:
Podpora
Požadavky
Vnitrosystémové vstupy
Výstupy:
Tvorba norem (legislativa)
Aplikace norem (exekutiva)
Posuzování norem (soudní moc)
Zpětná vazba – systém získává zprávy, jak okolí reaguje na jeho výstupy týkající se konkrétních vstupů. Bez tohoto mechanismu by celá teorie systému neměla smysl.
Analýza politiky (policy analysis)
Navazuje na systémový přístup. Jde o výzkum praktického rozhodovacího procesu – důraz se klade především na cíle a výsledky politiky (policy).
Výzkum se orientuje na jednotlivé aktéry – ty, kteří rozhodnutí provádějí, i ty, kterým jsou určena (nejde tedy výlučně o vládu).
Politické sítě – představují propojení jednotlivých aktérů rozhodovacího procesu.
Politický proces – byl vytvořen rámcový model vztahů mezi politickými aktéry, kteří se na procesu formulování a prosazování politiky podílejí, všechny existující modely procesu navazují na model politického systému Davida Eastona.
Fáze politického cyklu:
Iniciace – zjištění problému a jeho zpracování
Estimace – téma se stane politicky relevantním
Selekce – přijímá se jedno konečné řešení problému
Implementace – převedení rozhodnutí do praktické politiky
Evaluace – zhodnocení zavedení dané úpravy do praktického života
Zpětná vazba – zhodnocení výstupu přináší další motivy na řešení nových problémů
Teorie her
Snaha odhadnout a určit, jak se lidé budou v konkrétních situacích chovat; politika se stává hrou, která má jasně daná pravidla známá všem hráčům.
Cílem je určit, jakou strategii mají hráči užít, aby maximalizovali svůj zisk.
Podmínky teorie – racionalita hráčů (racionalita cílů x racionalita prostředků), pravidla hry jsou všem známá, všichni hráči znají zisky (případně ztráty), o které se hraje