Politologie-zkouska

výsledková versus procedurální teorie demokracie,

empiricky vs.normativně orientované teorie demokracie.

• Počet demokracií ve světě je velice odlišný podle toho, jak na demokracii nahlížíme.

Přímá a zastupitelská demokracie

• Přímá demokracie – lid si vládne sám, původně v antických polis, kde se občané scházeli a hlasovali, ve větších státních útvarech problematické, většinou jde pouze o různé doplňkové nástroje (referendum, lidová iniciativa atd.)

• Zastupitelská demokracie – „vláda volené menšiny na základě volby většiny a ve prospěch všech“

Demokracie v antice – přímé pojetí demokracie

• Řecké polis – přímá podoba demokracie (vývoj např. v Athénách)

• Platón - monarchie/aristokracie – timokracie – oligarchie – demokracie – tyranida

- negativní vztah k demokracii, preferoval monarchii/aristokracii

• Aristotelés

R. Dahl – Teorie polyarchie

• Termín polyarchie má vyjadřovat reálný stav západních zastupitelských demokracií. Podle Dahla je demokracie nedosažitelným ideáltypem, polyarchie je naproti tomu nejlepším reálně fungujícím zřízením. Založena na nízké míře participace, která je ovšem účinná.

• Instituce polyarchie: volení úředníci, svobodné a spravedlivě pravidelně se opakující volby, všeobecné volební právo, právo být volen, svoboda projevu, právo na alternativní informace a svoboda sdružování.

• Pro dosažení plně demokratického procesu je třeba zajistit: rovné hlasovací právo, účinná participace, pochopení založené na informacích, konečná kontrola programu démem, univerzálnost.

Konsociační demokracie

• Autorem A. Lijphart v 60. letech na základě pozorování nizozemského systému.

• Existence společností, které jsou extrémně heterogenní nebo pluralitní, přesto v nich funguje stabilní demokracie – Nizozemsko, Belgie, Švýcarsko. V těchto zemích široké koaliční vlády, uplatnění proporčního principu, do politiky mluví představitelé mnohých segmentů společnosti.

• Příklad Nizozemsko – dvojí štěpení – konfesní a třídní – celkem vznik čtyř bloků – katolického, kalvinistického, liberálního a socialistického, bloky měly i geografické vymezení, každý z bloků prezentován jednou politickou stranou.

Charakteristika konsociační demokracie –

Podmínky vzniku KD:

1. Oddělené segmenty, které spolu nekomunikují.

2. Silné vazby mezi elitami segmentů, jednota v rámci elity.

3. Žádný segment nezíská jednoznačnou převahu.

4. V rámci segmentu silná podpora elitám.

5. Určitá forma politické kultury.

Základní rysy KD:

1. Velká koalice (všechny segmenty se podílí na vládě).

2. Menšinové veto (může být formální i neformální).

3. Proporcionalita (zastoupení segmentů v legislativě i exekutivě).

4. Vysoký stupeň segmentární autonomie nebo federalismus.