Politologie-zkouska
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Environmentalismus a ekologismus
Ideologie rozvíjející se od 60. let v souvislosti s hnutími, která vznikla na postmateriální bázi.
Ekologie – původně pojem z biologie, označuje vztah mezi organismy a jejich životním prostředím, v 60. letech se stává pojmem politickým.
Myšlenky ekologismu se objevují již ve starověku (hinduismus, buddhismus, taoismus), větší nástup v 19. st. kvůli sílící industrializaci – požadavky návratu k rurálnímu způsobu života a po návratu k přírodě.
Opětovné vystoupení ekologických myšlenek v 50. letech – reakce na průmyslový rozvoj, nové ekologické hrozby (jaderné materiály), globální oteplování a zeslabování ozónové vrstvy atd.
Od 60. let spojeno s rozvojem ekologicky orientovaných sociálních hnutí (Greenpeace, v ČR po roce 1989 Hnutí Duha, Děti Země). Některá hnutí se politizovala a v 70. letech vznikají první „zelené“ politické strany.
Hlavní principy
Jde o jedinou ideologii, která nestaví na antropocentrických, ale na ekocentrických základech – v centru zájmu tedy není člověk, ale příroda, což přináší rozdíly od jiných ideologií.
Ekologie – Přichází s názorem, že živočichové v jednotlivých ekosystémech žijí v harmonii s okolím, k tomuto stavu dochází na základě samoregulace. Člověk (lidstvo) je ten, kdo narušil rovnováhu ekosystémů (pomocí rozvoje výroby, nárůstem populace atd.). Rozdělení hlubinné a mělké ekologie.
Holismus – Svět (a přírodu) je třeba zkoumat jako celek, ne jako sumu jednotlivých součástí. Každá součást má smysl pouze v součinnosti s ostatními v rámci celku. Vnímání Země jako „Matky“, kterou je třeba chránit a milovat (James Lovelock – „Gaia: Nový pohled na život na Zemi“ – Země funguje jako organismus, který usiluje o své zachování, lidé ji nesmějí příliš poškozovat).
Udržitelnost – Vymezuje se vůči tvrzení, že růst výroby a blahobytu je neomezený. Současný růst je dlouhodobě neudržitelný. Zdroje je třeba čerpat na základě udržitelnosti. Je třeba směřovat rozvoj tak, aby nebyly překročeny meze udržitelnosti. Manželé Meadowsowi – „Meze růstu“ a „Překročení mezí“
Feminismus
Označení jednotné doktríny za rovná práva žen a s tím související organizované hnutí za jejich dosažení, zároveň jde o ideologii snažící se vytvořit společnost s rovným postavením žen a mužů.
Mnoho proudů, existují však dvě společné premisy:
Ženy jsou ve společnosti oproti mužům znevýhodněny
Ženy mohou své postavení vědomě změnit
Historie feminismu
První úvahy na konci 18. st. (Olympe de Gauges), větší rozvoj v polovině 19. st. v USA a Velké Británii.
První vlna feminismu – od konce 18. st. Do poloviny 20. st. – boj za občanská a politická práva, požadavek zrovnoprávnění v oblasti vzdělání, volby povolání, zejména pak požadavek volebního práva (tzv. sufražetky). Za zakladatelku moderního feminismu považována Mary Wollstonecraft.
Druhá vlna feminismu – Přenesení důrazu z veřejné do soukromé sféry. Jde o boj za reprodukční práva žen a boj proti domácímu a sexuálnímu násilí. Betty Friedan – „Ženská mystika“ – kniha popisuje frustraci ženy odsouzené k životu v domácnosti. Kate Millet – „Politika pohlaví“ – popisuje psychologické a sexuální aspekty útlaku žen