Politologie-zkouska

Parlament Prezident Prezident a parlament Co rozhoduje o trvání vlády Důvěra parlamentu Vůle prezidenta Důvěra prezidenta a parlamentu Politická odpovědnost prezidenta Není Není Není Politická odpovědnost premiéra a vlády Před parlamentem x Před parlamentem a prezidentem

Švýcarský režim – forma vlády shromáždění

• Švýcarský režim se neopírá o dělbu moci, ale o zásadu jednolitosti státní moci, kterou ztělesňuje parlament – ten uplatňuje moc legislativní i exekutivní kompetence.

• Vláda je jakýmsi parlamentním výborem, který vyřizuje běžnou administrativu. Působí po celé období, institut vota nedůvěry neexistuje. Funkce předsedy vlády neexistuje, zasedání vlády předsedá prezident, jeho předsednictví má ale jen technicko-organizační charakter, není představeným ostatních ministrů. Prezident není hlavou státu, tuto funkci plní sedmičlenná vláda.

Shrnutí švýcarského režimu:

• chybí dělba moci

• mechanismus moci je ve velkém rozsahu opřen o prvky přímé demokracie

• je realizován model konsensuálního bezkonfliktního systému

Otázka vhodnosti režimů

• Všechny typy mají své výhody i nevýhody, nelze jednomyslně určit, který typ je lepší, je třeba zohledňovat konkrétní příklady (např. rozdíl mezi fungováním jednotlivých typů prezidencialismu).

• Parlamentní režim ve světě jednoznačně převažuje.

Politické režimy v nedemokratických politických systémech

• Celý koncept se aplikuje pouze na demokratické politické systémy, jelikož zásadním kriteriem je dělba státní moci.

• Nedemokratické režimy – moc bývá formálně rozdělena, ale režim reálně funguje na principu jednolitosti státní moci, která je soustředěna u jednoho člověka (diktátor) nebo jednoho kolegiálního orgánu (vojenská junta, politická strana).

• Nedemokratické systémy se dělí podle jiných kritérií než podle politických režimů.

1. Političtí aktéři

(politické strany, politická hnutí, zájmové skupiny)

Stranické systémy

Zájmové skupiny

• Nejobecnější definice – zájmová skupina je jakákoliv organizace, která usiluje o ovlivňování politiky a rozhodování státu. Hlavním rozdílem od politických stran je to, že se nesnaží získat moc prostřednictvím voleb.

• Hlavní dělení skupin:

• politické zájmové skupiny – reprezentují především vlastní zájmy, zejména ekonomické (odbory, zaměstnavatelské svazy, profesní komory aj.)

• nátlakové skupiny – reprezentují především všeobecné zájmy, zejména ideologické (např. konfesní organizace, ekologové atd.)

Typologie Gabriela Almonda

1. Institucionální – prosazují pouze své partikulární zájmy; př. armáda, byrokracie

2. Nesdružené – nejde o uměle vytvořenou organizaci, členové cítí spol. původ, jde o různé pospolitosti, komunity; př. rodina, etnikum, klan, kasta, třída,

3. Bez norem – na základu kontaktu s nimi člověk ad hoc vyjadřuje své krátkodobé zájmy; př. demonstrace, dav, ...

4. Sdružené – vytvořené za účelem prosazování společného zájmu, typické instituce třetího sektoru; př. odbory, profesní komory, neziskovky, obchodní skupiny, ...