Politologie-zkouska

Typologie prezidencialismu

• Základní dělení na severoamerický (USA) a jihoamerický prezidencialismus – přestože jihoamerický strukturálně vychází ze severoamerického, v jejich praktickém fungování jsou zásadní rozdíly.

• Jihoamerický prezidencialismus:

• Odlišnost od USA zejména kvůli volebnímu systému a multipartismu s disciplinovanými stranami

• Často tendence k zablokování systému, prezident se pak snaží obcházet parlament, situaci následně řeší armáda

• Vyskytuje se pouze v Latinské Americe a na Filipínách (v Evropě vůbec není, dle ústav tady takový systém neexistuje, i když v praxi se tomu někdy může režim blížit)

Poloprezidentský režim (semiprezidencialismus)

Základní charakteristiky

• Kombinuje principy obou typů oproti prezidencialismu je zde oddělena osoba prezidenta a premiéra, oproti parlamentarismu je prezident reálně činným aktérem.

• Prezident volen přímo – má tedy stejnou legitimitu jako parlament. Za normálních okolností je prezident nejdůležitější postavou struktury moci, o výkonnou moc se ovšem musí dělit s premiérem a vládou. Předseda vlády je svou legitimito vázán na parlament, pro výkon své funkce proto potřebuje podporu legislativy; vláda může být parlamentem odvolána.

• Rozdělení výkonné moci na „dvě hlavy“ vyžaduje, aby prezident s premiérem spolupracovali ve vztahu k parlamentu. Na vztahu prezidenta a vlády závisí, jakou váhu má každá z hlav exekutivy.

• Kohabitace – stav, ve kterém prezident a premiér náležejí k jiným politickým táborům, v této situaci má převahu premiér, jelikož má podporu parlamentní většiny. Konflikt mezi premiérem a prezidentem nelze řešit odvoláním nikoho z nich (jeden je neodvolatelný, druhý má podporu parlamentu). Prezident se stahuje do pozadí. V „běžném“ období je prezidentova nadřazenost ovšem značná.

• Příklady režimu – modelově pátá francouzská republika, dále Finsko, Island, Portugalsko, Irsko

• Příklady kohabitace ve Francii – např. 1986-1988 (Chirac vs. Mitterrand), 1993-1995 (Balladur vs. Mitterrand)

• Charakteristické vztahy mezi mocí zákonodárnou a výkonnou:

- prezident jmenuje premiéra a ministry, vláda jako celek ale nese politickou odpovědnost

vůči parlamentu

- parlamentu ovšem není politicky odpovědný prezident, který je oprávněný parlament

rozpustit, sám je neodvolatelný

• Shrnutí vlastností semiprezidencialismu:

- dělba moci je provedena v duchu výrazné převahy moci výkonné nad zákonodárnou

- hlava státu hraje důležitou politickou roli a účastní se výkonu moci

- dvouhlavá exekutiva – existují dva aktivní subjekty exekutivy

(prezident a vláda v čele s premiérem)

Srovnání jednotlivých režimů