Politologie-zkouska

Funkce zájmových skupin

1. funkce artikulace zájmů – formulují zájmy svých členů, transformují je v konkrétní požadavky a předávají je tam, kde se politicky rozhoduje

2. funkce agregace zájmů – proces utváření společné vůle, kt. probíhá uvnitř skupiny; různé a často protichůdné požadavky je nutné přeměnit na jasné programové cíle zájmové skupiny

3. funkce selekce zájmů – velký počet požadavků je nutné zredukovat a sjednotit tak, aby zájmová skupina byla s to tyto zájmy účinně prosazovat

4. funkce politické integrace – užší pojetí znamená, že zájmové skupiny umožňují svým členům mít pocit vzájemné sounáležitosti; širší pojetí hovoří o vytváření sounáležitosti a loajality v rámci celého pol. systému

5. funkce legitimační – dochází k přibližování státu občanům a tedy legitimizování jeho počínání

Zájmové skupiny a stát – systémy zprostředkování zájmů

Pluralistický model – v systému působí více zájmových skupin, z nichž žádná nedisponuje monopolem reprezentace; obyčejně zájem jedné skupiny reprezentuje více organizací(např. jednu profesi zastupuje několik odborových organizací); existuje nabídka většího počtu konkurenčních návrhů řešení dané věci (typicky USA, také např. VB)

Korporativní model – předpokládá spolupráci mezi jednotlivými zájmovými skupinami a mezi zájmovými skupinami a státem; typická je koncentrace systému, to se projevuje existencí zformalizované trojrozměrné struktury vztahů mezi vládou, odbory a svazy zaměstnavatelů (tripartita); vztahy mezi skupinami a státem nabírají centralizované podoby;(silný korporativismus – Rakousko, Švédsko, Norsko, Švýcarsko, umírněný korp. – Belgie, Dánsko, Irsko, Finsko, Německo, Nizozemsko)

Policy networks – nový model, zájmové skupiny a státní instituce žijí v jakési symbióze; stát může počítat s politickou podporou ze strany zájmových skupin a využívá jejich profesionálních služeb (např. pro odborné perspektivy); zájmové skupiny získávají přístup k agendě státu a mají možnost ovlivnit jeho rozhodnutí; dochází k asymetrickému vztahu, stát a jeho instituce vztahu dominují

Syndikalismus – historický model, požadavek existence samosprávných syndikátů (sdružení zaměstnanců i zaměstnavatelů), které postupně přebírají úlohu státu; jsou od sebe izolované a se státem nepočítají; v praxi se to nikdy nevyskytovalo

Politická hnutí

• Politické hnutí je širší fenomén, jehož zvlášť institucionalizovanou podobou je politická strana; pol. hnutí je forma sociálního hnutí, kt. je nutné chápat jako hromadné úsilí lidí o realizaci společného cíle, přičemž specifikace politického hnutí v rámci jiných typů sociálních hnutí spočívá v tom, že používá politické metody, tj. usiluje o moc nebo o vliv na její spravování.

• Na rozdíl od strany nedisponuje vysokým stupněm institucionalizace a organizovanosti a ve svém působení se neomezuje jen na snahu o dobytí a vykonávání moci.