Politologie-zkouska

B) Alternativní hlasování

• Pouze dolní komora australského parlamentu (kromě Tasmánie) – tzv. „australský volební systém“.

• Jednomandátové obvody, volič uděluje preference; v prvním kole vítězí ten, kdo má absolutní většinu prvních preferencí, pokud nikdo takový není, škrtá se kandidát s nejméně prvních preferencí, jeho první preference se rozdělí ostatním podle počtu jejich druhých preferencí, to se opakuje tak dlouho, dokud někdo nemá přes 50% prvních preferencí; takže vítězem není ten nejoblíbenější (to jsou pouze vítězové z prvního kola), ale ten, kdo nejméně vadí; tento systém často vylučuje kontroverzní a populistické kandidáty.

  1. Proporční volební systém

Základní charakteristiky

• Ve světě nejrozšířenější. Vždy se koná ve vícemandátových obvodech. Mandáty se stranám přiřadí podle nějakého matematického klíče (nestačí pouze spočítat odevzdané hlasy). Cílem je, aby % obdržených hlasů co nejvíce odpovídalo % získaných mandátů (což je něco, co neplatí u většinových systémů), tedy zajištění proporcionality.

• K zisku mandátu netřeba v obvodě vyhrát, stačí překonat přirozený práh.

• Jde o mladší volební sytém, masově se užívá až po první světové válce.

1.Systém kandidátních listin

• Nekandidují jednotlivci, ale politické strany, které v daném obvodě předkládají kandidátní listinu, na níž je nejčastěji tolik kandidátů, kolik je v obvodě mandátů.

• Hlasy jsou na mandáty přepočítány podle nějakého matematického principu – metoda volebního dělitele a metody volebních kvót (viz učebnice!).

• Dělení obvodů:

Celá země jeden obvod – bývá výjimečné (ČR v eurovolbách, Izrael)

Země rozdělena na regionální obvody

• Dělení kandidátek:

Volné (otevřené) listiny – možnost preferenčních hlasů a panašování

Vázané (uzavřené) listiny – pořadí zcela v rukou stran

2. Proporční systém jednoho přenosného hlasu

• Hlasování pro individuální kandidáty ve vícemandátových obvodech.

• Volič má formálně jeden hlas, na lístku ale může udělovat preference lidem z různých stran; křesla jsou přerozdělena podle Droopovy metody – počet hlasů se vydělí (počtem křesel + 1) a to celé + 1

• př: v obvodě, kde jsou tedy 4 mandáty a 60.000 hlasů, to vypadá → 60.000 / (4+1) +1 = 12.001; takže na získání mandátu je třeba alespoň 12.001 hlasů; získá-li to víc kandidátů než je mandátů, vyberou se nejlepší podle prvních preferencí; získá-li jich to naopak méně, jsou dvě varianty – a) těm, kteří jsou již zvolení, se odeberou přebytečné hlasy, které jsou nepotřebné ke zvolení, ty se pak rozdělí ostatním podle jejich druhých preferencí; b) postupuje se jako v případě alternativního hlasování, tedy vyškrtnutím nejslabšího a přerozdělením jeho prvních preferencí ostatním podle jejich druhých preferencí

• Zachovává proporci, ale také umožňuje zohlednit kvalitu kandidát bez ohledu na stranickou příslušnost.

• V praxi moc ne – pouze Irsko, Malta, australský senát

  1. Smíšený volební systém