podklady k testu 1 z psychologie - tahák k ostrým testům

Maslow pokládá jedince za integrovaný celek, se specifickými lidskými potřebami, které chápe jako kontinuum, sahající od nižších potřeb, které zajišťují fyziologické přežití až po naplnění vlastní existence, vlastního bytí v nejhlubším slova smyslu, po sebeaktualizaci – tendenci být tím, kým může být.

Jedinec je motivován uspokojovat nižší potřeby a to:

• 1. fyziologické potřeby

• 2. potřebu bezpečí

Potřeba bezpečí, redukce strachu, zmatku a úzkosti jsou důležité po celý život, ale v dětství, kdy je jedinec závislejší v jejich uspokojování na okolí, se projevují zvláště silně. Úzkost je redukována třeba i dodržováním určitého řádu a struktury, kdy následující děje jsou předvídatelné, mnohé děti milují drobné rituály v každodenních činnostech, (stejné postupy při ukládání na lůžko, opakované předčítání stejné pohádky). A mnoho malých dětí onemocní nebo má poruchy spánku při změnách v životě rodiny, které dospělí mnohdy s dítětem ani nespojují (malování bytu, stěhování, dálkové studium matky méně často otce, střídání více osob v péči o předškolní dítě během dne).

aby redukoval tenzi deficit, kterou pociťuje při jejich neuspokojení. Tyto základní potřeby zajišťují fyziologické přežití jedince, jsou přítomny od počátku života a pokud jsou frustrovány působí mocným tlakem na všechny osobnostní funkce (hladový člověk).

Dále pak se jedná o:

• 3. Potřeby sociální: lásky a sounáležitosti

někam k někomu patřit, touha milovat a být milován, mít „své lidi”, své přátele zesílí, jakmile jsou uspokojeny základní potřeby. Sociální potřeby zajišťují psychologické přežití.

• 4. Potřeby úcty

zahrnují potřebu vážit si sám sebe, věřit svým schopnostem, zvládat životní nároky, potřebu sebeúcty a potřebu být uznáván ostatními, mít prestiž, zažívat úctu druhých. Jen když je jedinec přijímán a uznáván ostatními, cítí se dobře, zažívá pocit jsem v pořádku, jsem OK.

Uspokojováním nebo naopak ohrožováním této potřeby v každodenní komunikaci se mimo jiného zabývá transakční analýza (TA), kterou vypracoval Eric Berne. Malé dítě chce být hodné, aby bylo pochváleno, aby ho rodiče pochovali, pohladili, ale ještě neví co je dobré a co špatné, zjišťuje to podle reakcí okolí a přizpůsobuje se tomu. Jednání za které je „pohlazeno” - zpočátku tělesně, později už v přeneseném smyslu slova hlazeno po duši úsměvem, milým slovem, pochvalou, uznáním či obdivem ostatních je posilováno, nejen v dětském věku, ale platí to i o nás dospělých. Postupně se rozvíjí pocit vlastního sebevědomí neustálým srovnáváním sebe s reakcemi okolí, každý den znovu a znovu je náš pocit sebeúcty, pocit jsem OK, ohrožován nebo posilován. Pokud cítíme ohrožení své sebeúcty jednáme najednou podobně emociálně jako malé vztekající se dítě. I dospělý potřebuje ukonejšit, pohladit. Berne říká, že když člověka nikdo dlouho nehladí, začne mu vysychat mícha.