podklady k testu 1 z psychologie - tahák k ostrým testům

(Volně podle Z. Paleski, in Nakonečný, 1995)

Při využití této metody je třeba si uvědomit, že jí získáváme pouze pohled na „povrch chování“, že toto chování můžeme vykládat několikerým způsobem, že sledujeme souvislosti, ale nikoli závislosti.

Experiment

Experimenty jsou vědecky nejuznávanější metodou. Jsou nejdůležitější metodou ve výzkumech přírodních věd, do psychologie byly zavedeny v souvislosti s psychofyzikou a asocianismem v počátcích vědecké psychologie.

Laboratorní experimenty se zvířaty, po dlouhá léta představovaly hlavní metodu zkoumání směru behavioristů. Podstatou experimentů je, výzkumník manipuluje nezávislými proměnnými a sleduje, jak se s jejich změnami mění hodnoty sledovaných (závislých) proměnných. Protože laboratorní experimenty probíhají v umělých, přísně kontrolovaných a dokumentovaných podmínkách, umožňuje to většinou opakování pokusu. Klasické experimenty bývají prováděny nejméně ve dvou skupinách, experimentální a kontrolní. V experimentální skupině je působeno na nezávislé proměnné, u kontrolní skupiny nikoliv. Ukázalo se však, že i v takto přísně stanovených podmínkách, pokud experimentátor ví, co se očekává, může to významně ovlivnit výsledky pokusu, používají se proto dvojitě-slepé studie, kdy ten, kdo data zaznamenává, neví, která skupina je experimentální a která kontrolní.

(příklad...)

U výzkumů psychosociálních, kde si jsou zkoumané osoby vědomy své účasti, dochází navíc také k ovlivnění jejich chování a výsledky jsou pak obtížně aplikovatelné do praxe. Mnoho psychologických problémů, proto nemůže být řešeno v laboratořích.

Přirozené experimenty, se blíží pozorování, zkoumané osoby si ani nemusí uvědomovat, že jde o výzkum, ale výsledky mohou být ovlivněny nekontrolovanými proměnnými.

Rozhovor

V běžném životě získáváme velkou část informací mimo pozorování právě rozhovorem a také sdělujeme ostatním během rozhovoru mnoho informací o sobě neverbálně, aniž bychom si to uvědomovali, ale o tom podrobněji až v kapitole o sociální komunikaci.

Zkrátka bez rozhovoru se neumíme obejít. Zdálo by se, že je to něco, co ovládá každý, kdo umí mluvit. Ale rozhovor vyžaduje, aby lidé uměli více naslouchat než mluvit! Aby správně vnímali (nejen slyšeli), co se jim druhý člověk snaží sdělit, aby si vhodně volenými otázkami ověřovali, zda mu dobře rozuměli, ať jde o shrnutí informací nebo sdělení „mimoslovními“ způsoby, které při rozhovoru představují většinu sdělovaného. Některé rozhovory je třeba otázkami udržovat u určitého tématu, jindy je třeba otázkami vyvolat už pozapomenuté informace, ale přitom je neovlivnit formulací otázky (popis autohavárie přímými účastníky).

Rozhovory vždy vyžadují déle času, přípravu a většinou i určité zkušenosti s vedením rozhovorů nebo dokonce speciální výcvik (psychoterapeutické techniky).