podklady k testu 1 z psychologie - tahák k ostrým testům

Jeho šimpanzi např. nedosáhli na banán, ale v kleci ležela krátká hůl, mimo klec v dosahu krátké hole dostatečně dlouhá hůl, po určité době marného snažení se šimpanz zastavil, analyzoval situaci, přehodnotil vztahy mezi předměty a použil krátké hole k přitažení delší, kterou již dosáhl na banán. Použil tedy nového tvůrčího řešení, principem náhlého pochopení nových vztahů v situaci, které se nemohl dříve naučit – vhledu.

Behaviorální psychologie

Na počátku 20. století vyslovil americký psycholog John B. Watson názor, že vědeckému poznání je přístupné pouze chování - behavior, ať zvířat nebo člověka a proto by mělo být předmětem psychologie. Soudil, že ve všech ostatních přírodních vědách je možno pozorování opakovat a pokud chce být psychologie považována za vědu, musí být její zkoumání také objektivně vědecké a opakovatelné.

Tento požadavek dřívější hlavní metoda psychologie - introspekce nesplňovala, naopak pracovala s pojmy, jako vědomí, nevědomí, pud či myšlenka, které nebyly pozorovatelné.

Behavioristé odmítali vůbec uvažovat o duševních procesech jednotlivce, za skutečně vědecké považují jen zkoumání typu S-R (stimulus neboli podnět - reakce), tedy zkoumání podnětů v okolí a následných reakcí jedince. Osobnost jedince se z tohoto schématu zcela ztrácela, behavioristu nezajímaly vrozené dispozice jedince, ale pouze vrozené a naučené formy chování. Později připouštěli existenci osobnosti jedince (O), ale i nadále ji považovali za nepoznatelnou „černou skříňku”, základní schéma pozměnili na S-O-R.

Užitečnost jejich teorií spočívá ve zdůrazňování vnějších vlivů, zvláště sociálních při utváření osobnosti jedince a propracování zákonitostí procesů učení. Prokázání různých forem nežádoucího naučeného chování (naučený strach, naučené přejídání jen v přítomnosti určitých podnětů) jsou využívána k léčbě („odnaučení”) takových nežádoucích forem chování. Pokud se na nějaký podnět naučíme reagovat nevhodně přehnaný strach, přejídání, můžeme se naučit na tentýž podnět reagovat lépe.

V současnosti se jen málo psychologů považuje za přísné behavioristy, ale mnoho vývojových směrů v psychologii vzniklo z jejich práce.

Hlubinná psychologie

Vznikla v Evropě přibližně ve stejné době jako ve Spojených státech behaviorismus a je stále, i když ve své novější podobě, jednou z důležitých současných psychologických koncepcí. Nelze jí pochopit, bez základních informací o sociálním prostředí a o rodinných vztazích zakladatelů jednotlivých směrů. V ostatních psychologických teoriích, není provázanost osobní životní zkušenosti hlavního tvůrce teorie a základních principů teorie, tak silná jako v případě hlubinné psychologie, protože předmět zkoumání leží mimo osobnost zakladatele a hlavní metodou není introspekce. Hlubinná psychologie používá jako hlavní metodu introspekci, pozorování a zkoumání vlastního nitra, a tak je tato závislost logickým důsledkem.