podklady k testu 1 z psychologie - tahák k ostrým testům

Náš dávný předek se musel naučit jak správně pochopit, předvídat či dokonce ovlivnit chování ostatních členů své sociální skupiny, která jim umožňovala přežít. Aby mohl společně s ostatními obstarávat potravu, starat se o mláďata a chránit své obydlí, musel se naučit v průběhu těchto společných činností rozvíjet i třetí možnost kontaktu mezi jedinci - spolupráci . Proto se museli naučit vnímat i jemné změny chování ostatních, včas je pochopit, správně na ně reagovat a domlouvat se - komunikovat. (skrýt...)

Podle Koukolíka (1997, str. 237 - 238): „by úsvit vědomí mohl souviset s vývojem schopnosti rozlišovat mezi nejzákladnějšími pocity příjemného a nepříjemného a jejich vazbou na dlouhodobou paměť a proměny vnitřního prostředí. Niterné vědomí nemusí znamenat pocit živého tvora, že něco poznává, ale že je mu příjemně nebo nepříjemně.

Soudí se, že se empatie vyvinula jako součást schopnosti „číst” citové a motivační stavy členů vlastní skupiny na základě vědomí vlastních pocitů. Je vývojově výhodná, protože zvyšuje soudržnost členů skupiny. Vedle toho je samozřejmě klíčem k podvádění a manipulacím.

Vývoj lidského vědomí a sebeuvědomování souvisí s vývojem lidského mozku... v průběhu posledních dvou milionů let, se mozek hominidů začal postupně zvětšovat na trojnásobek, čímž dosáhl objemu mozku dnešního člověka. Nejnápadnější je zvětšování objemu čelních mozkových laloků, zejména jejich prefrontálních oblastí.”

Sdělování, komunikace probíhala zpočátku beze slov, řeč se rozvinula až mnohem později.

Dodnes si beze slov nebo „okolo slov” – neverbálně, sdělujeme více nežli slovy, ale občas na to zapomínáme, děláme hrubé chyby a můžeme být překvapeni, že druzí lidé na nás reagují nepříznivě, protože reagují na to co jim říkáme, aniž si to uvědomujeme, řečí našeho těla.

Každé mládě se muselo naučit podřídit své chování zvyklostem skupiny ve kterém žilo. Bylo tomu tak nejen u našeho biologického druhu, ale podle výzkumů zabývajících se chováním zvířat žijících ve skupinách, a srovnáváním lidských a zvířecích skupin, máme dosud velmi mnoho společného.

Jak se mají správně chovat se učí od dospělých nejen děti, ale i vlčata, lvíčata či malé opičky. V prvních obdobích bývají dospělí jedinci relativně tolerantní k přestupkům „miminek”, ale jak se blíží dospělost jedince, pravidla jsou stále tvrději prosazována. Pokud jsou v prvních obdobích života mláďata izolována od společnosti, mají později závažné poruchy chování a obtíže v navazování kontaktů s ostatními, podrobněji se chováním zvířat zabývá samostatný předmětu srovnávací psychologii.

S rozvojem cítění a myšlení, o sobě i ostatních, začal pradávný člověk přemýšlet i o svém duševním životě, o principech života a jeho zániku. Podle klasických výzkumů primitivních kultur a z tohoto rozsáhlého materiálu odvozené teorie E. B. Tylora, vtíraly se do úvah člověka především dvě skupiny otázek: