podklady k testu 1 z psychologie - tahák k ostrým testům

Biologický přístup

Ústřední myšlenkou je, již Jungem kritizovaný, názor, že totiž kognitivní procesy mohou být předmětem vědeckých experimentů, tak jako fyzikální a chemické jevy či anatomie lidských orgánů. Je to přístup blízký lékařskému pojetí, jehož kořeny lze spatřovat v Hippokratovi.

Historicky lze k tomuto přístupu, v nejširším pojetí, řadit neurofyziologické a psychofyziologické výzkumy i školy, které na ně navazovaly. Za počátek vědecké psychologie je považováno založení prvního Psychologického institutu roku 1879 Lipsku. Lékař a fyziolog W. Wundt, který ho založil se věnoval především poznávání základních prvků duševního dění, počitků, emocí, pocitů, vnímání, představování si dřívějších vjemů a řeči, které se podle něj spojují do vyšších celků na základě asociací. Se zkoumáním jednotlivých prvků souviselo i odhalování zákonitostí, jak se tyto prvky spojují do složitějších psychických činností. Na základě experimentů byly formulovány asociační zákony jako obecné principy psychické činnosti. To co jsme dříve vnímali si spojujeme - probíhá asociace, s něčím současně vnímaným podle nějaké povrchní podoby, zákon podobnosti, nebo protikladu zákon kontrastu. Jindy si vybavíme např. představy věcí, událostí, osob, které jsme současně vnímali - zákon dotyku v prostoru a čase, i když jinak spolu nesouvisí.

Z asocianismu vycházel německý psycholog Hermann Ebbinghaus, zkoumal učení a paměť pro slovní látku, kolika opakování je třeba k osvojení textu, kterému rozumíme a kolik k osvojení nesmyslného textu, jak rychle se zapomíná atd. I když tyto výzkumy zjednodušovaly lidské učení na mechanický proces, přesto mají dodnes svůj význam.

Později byly zkoumány i funkce jednotlivých oblastí mozku (lokalizační směry) včetně rozdílných funkcí hemisfér.

Tvarová psychologie

Výchozí myšlenkou představitelů (M. Wertheimer, K. Koffka, W. Kohler), tvarové psychologie (gestaltpsychologie), která vznikla v Německu koncem 19. století, je předpoklad, že psychické celky nejsou vytvářeny spojováním, asociacemi, jednotlivých prvků, ale že existují předem, jako dobrý tvar v myšlenkách a že člověk v průběhu vnímání vlastně tyto dobré tvary ve svém okolí nalézá. Předpoklad, že působí tato cílová zaměřenost, která řídí myšlenkový proces, dokazovali množstvím experimentů . Známé jsou jejich experimenty s vnímáním figur na pozadí, nedokončených figur atd. Zjistili, že člověk tíhne k doplňování struktur a figur, které jsou rozpojené, má tendenci spojovat jednotlivé body a dávat jim význam.

Známé jsou zejména experimentální práce Wolfganga Kohlera se šimpanzi z 20. let tohoto století. Na základě těchto výzkumů formuloval nový princip učení - tvůrčího řešení situace – vhledem. (skrýt...)