Průvodce psychologií osobnosti a sociální psychologií 1
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Psychologie PEDAGOGICKÁ
“Je odvětví psychologie, které zkoumá otázky výchovně vzdělávací praxe z psychologického hlediska. Psychologicky analyzuje průběh, podmínky a výsledky výchovy a vyučování. Zkoumá člověka, zvláště děti a mládež, jeho činnosti, učení a formování osobnosti s hlavním zřetelem na působení výchovy. Sleduje žáky a výchovné pracovníky v jejich vzájemných vztazích a vzájemném působení. Není možné adekvátně vystihnout žáka (jeho činnost, vývoj, formování) odtrženě od osob, které ho vychovávají a naopak.” Čáp (1997, str. 20)
S psychologií a psychology se můžeme setkáváme i v dalších aplikovaných oblastech ve SPORTU, u soudů (FORENZNÍ), v UMĚNÍ. Některé speciální psychologické obory, pokrývající mezioborové problémy, představují relativně samostatné vědy (psychofarmakologie, psycholingvistika).
Otázky a úkoly ke kapitole:
1. Co je předmětem psychologie?
2. Jaké psychologické obory znáte? Co je jich předmětem?
Literatura :
Atkinsonová, R. L., Atkinson R .C.: Psychologie.Victoria publishing, Praha 1995
Čáp, J.: Psychologie výchovy a vyučování. Karolinum, Praha 1997
Nakonečný, M.: Lexikon psychologie.Vodnář, Praha 1995
Štikar J., Rymeš M., Riegel K., Hoskovec J.: Základy psychologie práce a organizace. Karolimum, Praha 1996
2. Antická psychologie - zrození “psýché”
Kořeny psychologie a sociální psychologie, v nejširším smyslu slova, jsou staré jako lidstvo samo. Biologicky jsme druh společenský, tedy žijící a přežívající pouze ve společenství ostatních.
Po dlouhé desítky tisíc let se upevňovalo chování, které bylo pro zachování a vývoj druhu optimální, a které umožňovalo přežít nejen fyzicky nejsilnějším, ale i těm, kteří se nejlépe naučili, postihovat změny v prostředí nejen přírodním ale i společenském tedy např. i změny v náladě ostatních členů své skupiny, zvláště těch silnějších, a uměli na ně správně a rychle reagovat. Rychle rozpoznat zda zvolit BOJ či ÚTĚK .
Náš dávný předek se musel naučit jak správně pochopit, předvídat či dokonce ovlivnit chování ostatních členů své sociální skupiny, která jim umožňovala přežít. Aby mohl společně s ostatními obstarávat potravu, starat se o mláďata a chránit své obydlí, musel se naučit v průběhu těchto společných činností rozvíjet i třetí možnost kontaktu mezi jedinci - spolupráci . Proto se museli naučit vnímat i jemné změny chování ostatních, včas je pochopit, správně na ně reagovat a domlouvat se - komunikovat.
Sdělování, komunikace probíhala zpočátku beze slov, řeč se rozvinula až mnohem později.
Dodnes si beze slov nebo “okolo slov” – neverbálně, sdělujeme více nežli slovy, ale občas na to zapomínáme, děláme hrubé chyby a můžeme být překvapeni, že druzí lidé na nás reagují nepříznivě, protože reagují na to co jim říkáme, aniž si to uvědomujeme, řečí našeho těla.